Kapitán Phillips: Pirátská přepadovka, u které propotíte sedačku
V roce 2009 přepadla americkou nákladní loď Maersk Alabama nedaleko afrických břehů skupina somálských pirátů. Kapitána lodi Richarda Phillipse spolu s posádkou zajala čtveřice ozbrojených mužů. Látky se chopil zkušený Paul Greengrass, na moře poslal Toma Hankse a zpátky dostal výbornou a velmi napínavou podívanou.
Film Kapitán Phillips je adaptací knihy Povinnost kapitána, pod kterou je podepsaný samotný "kapitán Phillips". Hned na začátku si tedy můžeme říct, že strastiplné námořní dobrodružství nakonec přežil. V případě filmu Paula Greengrasse není tahle znalost zas tak velký hendikep, protože Greengrass dokáže diváka rozhodit takovým způsobem, že o osudu hlavní postavy začne nakonec stejně pochybovat.
Trademarkem režiséra není ani tak napodobování reality, ale neuvěřitelná úroveň sugesce, s jakou onu iluzi reality vytváří. Jeho styl si jen tak nespletete, protože jen málo filmařů dokáže dovést diváka až na samou hranici dramatu velmi umně zapracovaným pseudo-dokumentárním stylem. Povedlo se mu to v Krvavé neděli i v Letu číslo 93, podobně intenzivně dopadlo i jeho dostaveníčko s filmovou sérií o Jasonu Bourneovi. Kapitán Phillips na tuto „intenzivní kinematografii“ přímo navazuje.
To, že knižní předlohu Richard Phillips i sám napsal, jde ruku v ruce samozřejmě i s určitou formou přikrášlování reality. Například skutečná posádka lodi Maersk Alabama tak úplně nesouhlasí s některými závěry, které se v knize i ve filmu uvádějí, a většinu „hrdinných“ gest skapitána, podle mnohých velmi arogantního a nezodpovědného člověka, velmi relativizují.
Je pravda, že postava ztvárněná Tomem Hanksem je na první pohled starým dobrým obyčejným hrdinou z lidu tradičního hollywoodského střihu, donuceného dělat v krizi důležitá rozhodnutí. Myslí mu to, zpočátku jedná s jasnou hlavou a dokáže se svými vězniteli držet krok, možná dokonce být o jeden napřed. Všechny postavy, i ty somálských pirátů, se ale v průběhu filmu proměňují – a to s tím, jak postupně ztrácí pevnou půdu pod nohama. V tomto případě doslova.
Scénář Billa Raye nabízí zvláštní pohled na dynamiku vztahu mezi postavami únosců a jejich obětí; ani jedna strana nemá vlastně nikdy tak úplně navrch. Naplno je to znát v závěrečných minutách, kde beznaděj z toho, kdo je pánem situace, koluje v hlavách jak somálských pirátů, tak v hlavě kapitána Phillipse. Od jisté chvíle jsou všechny postavy ve vleku událostí, jež nemají ve svých rukou.
Díky extrémním situacím se ale zároveň naplno před divákem odhalují. Zlo přestává být absolutní, zbraně v rukách pirátů jsou najednou skoro jako něco nepatřičného. Nevyslovená otázka „jak jsem se sem vlastně dostal?“ vydá za sáhodlouhé popisování jejich životních podmínek, které by působily křečovitě.
Greengrass ale tyhle emoce nebuduje pouze hereckou akcí, velmi efektně a promyšleně pracuje i s filmovým prostorem. Od velkých celků, otevřených modrých ploch, ve kterých se nákladní loď jeví skoro až titěrně, se přes kapitánský můstek a strojovnu dostáváme postupně do menších a menších lokací, až skončíme ve skořápce na hranici obyvatelnosti. Smyčka se postupně stahuje, aniž bychom si to úplně uvědomovali nebo s tím mohli cokoliv udělat.
Právě v tom je Greengrassova síla, která funguje na jedničku i tady. Nezáleží na tom, že víme, jak to dopadne. Než nás k tomu „happy endu“ pustí, nechá nás pořádně vycukat a propotit dlaněmi opěradla sedačky.
Kapitán Phillips
USA, drama, 134 minut
Režie: Paul Greengrass
Hrají: Tom Hanks, Catherine Keener, Max Martini, Yul Vazquez, Chris Mulkey, Corey Johnson a další
Premiéra v ČR: 21. 11. 2013
