Kapitán Demo: V Roxy zahraju, ale musí mi tam postavit heliport

Leží v posteli s tácem plným dobrot, vedle něj počítač, u nohou Japonka. Pozadí mu sice opticky narostlo, stresem ale prý zhubnul deset kilo. O kom je řeč? O Kapitánovi Demovi, trash rapové legendě, jejíž album Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální se bude 1. dubna křtít v Roxy. Jestli tedy klub hudebníkovi postaví na střeše přistávací plochu pro helikoptéru.

Mohu začít neformálně a zeptat se, co jste dnes, kapitáne, snídal?
Snídám právě teď. Ležím v hotelu, na břiše mám takovej ten zlatej tác, kde je všechno možný. Jak se tomu říká – švédská snídaně? Do toho mi sem PoložPade položil laptop, a tak ťukám. U nohou mi leží Japonka a dělá mi pedikúru.

Promiňte, prosím, říká se švédský stůl. I když pokud snídáte z tácu, postrádá to pojmenování logiku. Ovšem zpět k otázce. Je mezi všemi těmi dobrotami i nějaký novinář?
Ne, ale můžeš bejt první. Co jsi měl k snídani ty, mladej? Jak to maj ti normální lidi dneska? Povídej. Občas si připadám jako za sklem, chybí mi kontakt s nižší třídou.

Ladislav Hruška to nazval českou klasikou. Slušné vychování a smysl čistotnost mi ale velely nevrhat chléb s máslem a džemem z talíře namazanou stranou dolů. Pokud je řeč o normálních lidech, tak ti hodně pracují. Hypotéku dnes banka nedí jen tak někomu. O hotelech, švédských tácech a Japonkách si můžeme nechat zdát. Pro vás jde ale asi o zažitý standard.
To víš, že jo, alespoň teď už jo. Byly ale taky časy, kdy jsem začínal od nuly. Od nuly teda přímo ne, ale měl jsem se už i hůř.

Jaký honorář pro vás tehdy představoval almužnu? Alespoň orientačně. Dnes je to padesát tisíc, pokud mé zdroje nelžou.
Pade to bylo už tehdy. Dneska je to jenom na oko, ve skutečnosti jsou ty částky daleko vyšší. Skrývaj se za tím neviditelný kšefty, fejvry, vydíračky, výpalný. Vždyť to znáš z filmů nebo ze zpráv.

Kapitán Demo a jeho nová píseň Jebat Berlín

Promiňte mi tu smělost, ale není to přece jen trochu málo?
Moje umělecká kariéra je v podstatě hra. Něco jako pračka, kterou provozuju jenom proto, abych si připadal normální a pomohl klukům z branže se dostat nahoru. Skutečnej biz podle mě číhá jinde. Částky za koncerty jsou symbolický, jedu si real, víš, tak jako ostatní. Hezky pěkně odspoda, nechci mít žádný privilegia.

Podle vás na trhu existuje „výživnější díra?“ Pokud si už nyní můžete v sobotu ráno dopřát zlatý podnos se snídaní a japonskou pedikúru, kam dál se dá ještě stoupat?
Pořád je kam jít, viď. Vždyť planet je ve vesmíru dost. Třeba ve žrádle se to furt vyvíjí, ti kluci se snažej, kombinujou a vždycky se najde nějakej mladej talent, co gastronomii převrátí vzhůru nohama. 

Vím, kam narážíte, o fenoménu Ladislava Hrušky už zmínka padla. Není pro vás trochu nebezpečnou konkurencí, Kapitáne? Koneckonců monopol na lidskou pozornost jste doteď vlastnil vy. S jeho příchodem se mnohé mění a na ulici potkávám čím dál víc jeho stoupenců. Kde jsou ty časy, kdy jste byl pro všechny lidi na planetě jedinou modlou vy.
Haha, kvůli tobě mám teď klávesnici plnou šunky. Neřekl bych modla, spíš jen poslíček vesmíru, mladej. Na to nezapomínej. A mimochodem – who the fuck is Hruška? 

Kuchař, který si nechal patentovat špagetovou pizzu, napsal o tom knihu a zbohatnul.
Jo ták. Až bude mít na kontě první jedničku, možná ho pozvu do jednoho z mých letních sídel, aby mi vyleštil cibule po babce a uvařil vajíčka.

Pozvánka na křest alba do Roxy

Bude to možná trochu osobní otázka, Kapitáne, ale můžu se zeptat, kolik jste během nahrávání nového alba Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se až budeš normální přibral?
Konečně slovo chlapa! Ale zklamu tě, zhubnul jsem asi 10 kilo. Nevím, čím to, žeru furt stejně. Asi za to může ten stres kolem akcií.

To jste mě zaskočil. Viděl jsem vás na jedné z  fotek a mám za to, že máte trochu větší pozadí. Atraktivní jako vždy, samozřejmě.
To bude tim fotošopem.

Což vysvětluje situaci. Co váš sen stát se Jaromírem Nohavicou?
Nohavicu mám na salámu. Sice umí vydělávat, ale pořád je to málo. Já bejt jím, řeknu si za koncert aspon desítku. Ale dost už, pojďme pokecat o něčem jiným, tohle je plácání do vody na hranici bulváru. Polož mi nějakou originální otázku, třeba: Co chystáte do budoucna? Kde berete inspiraci? Co fanoušky čeká na vašem křtu v Roxy? 

Ve všem máte pravdu, kapitáne. Prozradil byste tedy, prosím, na co se fanoušci mohou v Roxy těšit?
Bude to velký – světla přidělaný na stropě, pódium až do země, projekce až na zeď, repráky ve vzduchu, zvukař, bar… Počkat! Dokonce tři bary! Otevřený záchody, ochranka až u dveří, po koncertě bude hrát legendární DJ z Prahy. Něco takovýho lidi v životě neviděli. Trochu to ale visí ve vzduchoprázdnu. V tuhle chvíli se hádáme s klubem Roxy o přistávací ploše na helikoptéru, kterou nám nechce postavit. Taky se může stát, že se naseru a vůbec nepřijedu. Jiří Burian je schopnej všeho a má za to ode mě slušnou vatu. Možná mu řeknu, ať se převlíkne za mě a dá to sám. Když to ale klapne, všude ve vzduchu bude cítit láska. 

Píseň z nové desky Kapitána Dema Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální

Pokora a sluníčko taktéž?
Sluníčko bude tou dobou asi už v hajzlu. A pokora je v nás. 

Fascinuje mě váš optimismus. Povedený křest, kapitáne!
Tak se měj mladej. A nezapomeň – zůstaň černej, mluv za sebe a nesplachuj.