Kapitán Demo představuje: Hejty k neuposlouchání
Kapitán Demo, tlustý kníratý muž s nabíleným obličejem, je alter ego Jiřího Buriana aka Gregoryho Finna, známého (a oceňovaného) ze skupin Southpaw, Ghostmother nebo Republic of Two. Své pseudorapové říkanky už pár let zveřejňuje na internetu a některé prošly i rotacemi Rádia 1. Deska Demolice ovšem docela dobře ukazuje, že opakovaný vtip rozhodně není vtipem a že Burian by se měl vrátit raději zpátky k angličtině.
Těžko hodnotit desku Kapitána Dema jako hudební nahrávku, o hudbu jde totiž na Demolici až v poslední řadě. Od první skladby (desetiminutové intro, jehož devět minut obstarává ticho) je totiž jasné, že tady půjde o tzv. humor. O humor za každou cenu. Kapitán Demo totiž není žádný hiphop. Naprostou většinu desky Demolice tvoří jednoduché předvídatelné rýmovačky gymnaziální úrovně, v nichž se Kapitán Demo marně pere s českým přízvukem.
V rámci sebeprezentace zaujímá Kapitán Demo klasické mačistické rapperské postoje. Má to asi být komické, jenže parodoval to už každý, kdo hiphopové prvky používá, ale z obvyklé hiphopové šablony se nějak vymaňuje (Xavier Baumaxa, Xindl X na první desce Návod ke čtení manuálu nebo Čokovoko).
Ještě smutnější je, že Kapitán Demo si pro své neumělé hejtování vybírá ty nejjednodušší cíle. Lidi, kteří poslouchají mainstreamovou hudbu, již on pokládá za málo cool. Prostředí reklamních agentur, jimiž spousta nemainstreamových umělců sice okázale pohrdá, ale zároveň je tak dobře zná, neboť kde jinde si mají vydělat na chleba. Teenagerky na Facebooku, které soutěží o to, která bude mít víc přátel. Svět bulvárních hvězdiček v bulvárních médiích. Fenomén “zelených vdov”.
Poslechněte si Demolici v YouRadiu
Všechno jsou to témata bezpečná, neboť stokrát omletá, všechno je to humor jak z televizní estrády. Vrcholem zoufalství je pak píseň Arizona, cover z Limonádového Joea opatřený textem lamentujícím nad modrými parkovacími zónami v centru Prahy, přičemž celou řachandu zpívá Kapitán Demo komickým hlasem. Tahle písnička by se rozhodně někdy v sobotním primetimu měla v televizi objevit; jen nevím, zda by tu estrádu měla uvádět Zuzana Bubílková, Zdeněk Izer nebo Jiří Krampol.
Když na Demolici slyším použitý text z internetového memu Zvědavý dotazník Natalie Sadness, který byl zajímavý v létě 2010, říkám si, že zkrátka skladba vznikla tehdy a Burianovi nedošlo, jak zoufale necool bude použití podstaty efemérnosti (tedy internetového memu) o dva roky později. A když pak na desce zazní fousatý vtip o tom, co si v Brně myslí o Pražácích a v Praze o Brňácích, žádná polehčující okolnost už mě nenapadá.
Nejsmutnější na Demolici ale je, že izolovaně jednotlivé tracky docela fungují. Buranská primitivnost textů může na chvíli zaujmout, pustíte-li řeba Nový prsa po pár panácích někde na mejdanu, úspěch je zaručený. Jako celek je ale Demolice v podstatě neuposlouchatelná; když dohrála poslední skladba, cítil jsem se jako po lobotomii.
Samozřejmě, Jiří Burian, která za Kapitánem Demem stjojí, má za sebou spoustu dobrých desek s dobrými kapelami (Southpaw, Republic of Two), takže si může dovolit mít recenze na salámu, jak sám říká.
Recenzent ale chtě nechtě musí mít na salámu Burianovu minulost a musí hodnotit pouze jeho aktuální výtvor. A ten nikdy neměl vzniknout; Burian měl nechat 
Kapitána Dema jednou za čas pustit novou skladbu na internet. Takhle totiž vyšla ta nejzbytečnější deska, na které se kdy Burian podílel.
Kapitán Demo – Demolice
Bez hodnocení
Stopáž: 46:05
Skladby: Intro, Něco poořádnýho, Mám přítele, Klient, Do médií, Rokeřina – těžká dřina, Arizona, Nový prsa, Dr. Jako a Mr. Ták, Smrdíš, Před kamerou za kamerou, Zoufalý manželky, Mám v glitchi feat. Mataiotechnia
Vydal: Massimo Records