Kam se poděl talentovaný tatér Musa? Bude mít výstavu!
Musa (vlastním jménem Lukáš Musil) představí svou výtvarnou tvorbu na velké výstavě s názvem Signatura, která se uskuteční od 7. do 30. června 2017 v pražské výstavní síni Mánes. Půjde o první takto rozsáhlou expozici mladého výtvarníka, který už dosáhl mezinárodního uznání jako špičkový tatér.
Musův životní příběh se podobá hollywoodskému scénáři. Našlápnutou kariéru profesionálního sportovce a juniorského hokejového reprezentanta vyměnil ve dvaadvaceti, pro mnohé poněkud nečekaně, za práci tatéra.
Oproti závazku, který představovala účast v kolektivním sportu, našel v této profesi naprostou svobodu. V oboru, který se v té době v Česku teprve rozvíjel a často kopíroval zahraniční vzory nebo se omezoval na líbivé a jednoduché symboly, nalezl Musa vlastní cestu, na níž spojil tetování se zcela originálním výtvarným názorem.
Výsledná podoba jeho tetování se postupně stala svébytným uměleckým dílem, které se zakládalo na dialogu mezi Musovou originální tvůrčí představou a emocemi člověka, který ji přijímal za svou. Dominující liniovost Musova tetování se stala jeho autorským znakem.
Definoval nový výtvarný styl. Byl jako jediný z českých tatérů prezentován na celosvětové tatérské výstavě v prestižním Musée du Quai Branly v Paříži.
„Musa je jediný, kdo dokáže formulovat abstraktní obrazy, které jsou naprosto přesvědčivé,“ vyjádřila se kurátorka této výstavy.
V Musově životě přesto nastal okamžik, kdy cítil, že je třeba se posunout dále. Logickým krokem byl příklon k volné autorské tvorbě.
Má za sebou dvě výstavy – v Jihočeské Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou a pražské galerii Pro arte. Nadcházející přehlídka ve výstavní síni Mánes bude zatím nejrozměrnější.
Jedním z ústředních motivů – i když ne jediným – se tu stala konfrontace světa zvířat a lidí. „Pro mě zvířata představují jisté zrcadlo člověka. Všichni se rodíme svobodní, ale většina z nás je ochočena. Zcela svobodná zůstávají jen některá zvířata…“ říká Musa.
Vzájemný vztah člověka a zvířete pak vidí jako komunikaci, ne jako souboj: „Když jsem začal kreslit zvířata, cítil jsem se velmi bezpečně, vnímal jsem, že zvířata neznají přetvářku.“
Jeho výtvarný výraz jako by se vracel až kamsi na začátek, k prapodstatě, k prvopočátku, kdy zvířata znamenala pro člověka zdroj přežití, ale zároveň (a snad právě pro to) k nim vzhlížel s takřka nábožnou úctou. Zanechal proto svědectví ve formě prvních výtvarných děl vůbec – nástěnných maleb v jeskyních.
Stejně jako kdysi vedl Musa dialog s klienty nad jejich tetováním, vede nyní symbolický, vnitřní rozhovor s bytostmi, které vznikají tahy jeho tužky, štětce nebo piksly se sprejem. Musa využívá kresbu, písmo, části textů, symboly – to vše spojuje v prostoru do svého charakteristického výrazu s akcentem linky, výrazu, který činí dojem neustálého chvění, vibrací, jenž ze znaku činí zprávu a ze sdělení inspiraci.
Součástí Musovy autorské výstavy bude i vydání dvou publikací – Slabikáře, v němž se hravým způsobem spojují obrazy zvířat se základními stavebními kameny abecedy, a Bestiáře, který bude nesoustavnou Musovou zoologií, určenou pro děti i dospělé.