Kafka Band: U Kafkova Zámku se smějeme pod vousy

Komiksová verze nedokončeného románu Zámek od Franze Kafky stála za vznikem netradičního literárně-hudeního projektu Kafka Band. Jeho hlavními postavami jsou "vypravěč" Jaroslav Rudiš s "vokalistou" (a výtvarníkem) Jaromírem Švejdíkem. S přáteli natočili Das Schloss, jakýsi soundtrack k Zámku, s nímž teď slaví úspěch hlavně v zahraničí. „Je to deska pro ty, kdo mají rádi střední Evropu, Kafku a němčinu. Ale i pro ty, kdo rádi poslouchají desky v klidu a postaru,“ říkají.

Vznikl by Kafka Band bez komiksu Zámek, který Jaromír Švejdík na základě předlohy od scenáristy Davida Mairowitze ilustroval (zpráva)?
Jaromír Švejdík: Asi ne. Kapela totiž vznikla kvůli výstavě, kterou vymysleli v Literárním domě ve Stuttgartu. Jmenuje se Kafka v komiksu, v květnu bude k vidění i v Praze a kurátoruje ji právě David Mairowitz. Na téhle putovní výstavě vystavovali ještě další dva výtvarníci, francouzská umělkyně Chantal Montellier, která ilustrovala Proces, a autor Kafkova životopisného komiksu Robert Crumb. Organizátory projektu napadlo, že by na vernisážích mohla hrát kapela. Z počátku jsem uvažoval, že bychom vymysleli něco jen s Dušanem Neuwerthem (Švejdíkův spoluhráč z Umakartu, pozn. red.), zkoušeli jsme zpívat v češtině, ale působilo to moc romanticky. A tak mě napadl Jarda Rudiš, on umí dobře německy, a udělali jsme literárně-hudební projekt.  

Franz Kafka tedy nebyl původně vaše společná záliba.  
JŠ: Ne ne, ale tohle byl impuls. Když jsme si s Jaroslavem vyzkoušeli, že jeho recitování do konceptu dobře zapadá, zašli jsme za Dušanem a společně nahráli singl Příchod. Pak jsme přizvali další kamarády z našich kapel a vznikl Kafka Band. Celý repertoár jsme dali ve zkušebně dohromady za pár dní. Byl jsem tou energií hodně překvapený.  

Jak jste si vybírali úseky, o kterých na desce zpíváte? Z pohledu čtenáře klasické předlohy jsou to ty nejvýraznější pasáže.  
JŠ: Příchod byl daný, písnička Frieda o jedné z hlavních postav taky. Na desce jsou ale i témata, která se přímo v knížce, potažmo v komiksu neobjevují.  
Jaroslav Rudiš: Máte ale pravdu, že místa, která jsme zhudebnili, jsou v románu výrazná. Deska má velmi podobnou dramaturgii jako předloha, jen asi dvě místa jsme prohodili, protože by to znamenalo zařadit za sebe dvě vášnivé písně. Hodně mě překvapilo, jak krásné obrazy se v některých místech objevují; třeba když Kafka popisuje zámek, který se mu ztrácí před očima. Mám taky hodně rád druhou skladbu Sníh, v níž zeměměřič K. putuje vánicí k zámku. Prokrátili jsme ji v podstatě ze šesti stránek textu.

Němčina je na desce dominantní jazyk; Kafka německy psal a Jaroslav Rudiš na ní německy recituje. Nevnímáte to jako bariéru pro české publikum?
JŠ: Ale mně to česky nešlo. Kafkův jazyk je spíš úřední, strohý a moje čeština v kontextu toho působila moc lyricky.
JR: Myslím, že Kafka byl i velký lyrik, ale v češtině to opravdu nevyzní. Deska žije z kontrastu němčiny a češtiny v refrénech a vokálech. Jinak je třeba podotknout, že nabídka na desku přišla z německé strany a je také německou stranou podpořená.
JŠ: Šest měsíců jsem byl ponořený v ilustracích Zámku a hodně jsem o zvuku přemýšlel. Měl jsem v hlavě obraz cizince, který vchází do česky mluvící vesnice, jde do hospody u mostu a slyší tam zemitou kapelu. A ta kapela jsme my. Zpíváme české vokály a on nám vlastně moc nerozumí. Tenhle model jsme si trochu vyzkoušeli už u Aloise Nebela a víme, že funguje.

Poslechněte si Kafka Band v Youradiu

Jak vlastně technicky vaše koncerty v cizině fungují? Viděla jsem, že na koncertě v Holandsku běžely anglické titulky.  
Dušan Neuwerth: To byla iniciativa pořadatelů. Skvěle se připravili, včetně titulků v angličtině.
JŠ: Jezdí s námi VJ Clad, který za nás na plátno pouští obrázky, titulky byly tentokrát nadstavba. Určitě to pomohlo, i když Holanďani němčině rozumí dobře.

Existuje v německy mluvících zemích a v Česku rozdíl v interpretaci Kafky? Hlavně v jeho povídkách je spousta humoru, ale u nás se o něm pořád mluví spíš jako o depresivním, trpícím autorovi.  
JŠ: V Německu je Kafka ten, kdo předznamenal hrůzy 20. století. Zmíněný David Mairowitz je však bořič mýtů a první věc, kterou mi řekl, byla: "Všichni berou Kafku hrozně vážně, já ho vnímám jako ironika." Vnitřní humor v Kafkových textech ale cítím stejně jako Mairowitz; nechlámu se jako blázen, spíš se směju pod vousy.
Jsem rád, že to celé zmiňujete, protože Mairowitz dělá o Kafkovi také rozhlasový dokument a v jedné anekdotě zazní i písnička od Kafka Bandu. Bude vtipná.

Může se tedy stát, že Kafka Band zhudební i další Kafkovy texty?
JŠ: Deset písniček na celý koncert je málo, takž už kvůli koncertu ještě pár písniček asi přiděláme. Ale že bychom zhudebnili třeba Proces? Tak daleko ještě nejsme.

Pak byste zase mohli jezdit s Kafkou po školách. Něco jako výchovné koncerty.  
JR: Zámek jsme zpočátku znali jen já a Jaromír, teď už ho zná celá kapela. Jsem původní profesí učitel, takže v kapele určitý pedagogický proces proběhl. Ale nabídky máme spíš na hraní na literárních festivalech v Německu.
JŠ: Jednu „dětskou“ zkušenost jsme už ale získali. V rámci výstavy ve Stuttgartu probíhal workshop, na kterém jsme dětem desku několikrát pustili a ony pak pod jejím vlivem kreslily úplně vynikající kafkovské komiksy a ilustrace.

Desku Das Schloss/Zámek vnímám jako soundtrack k vaší zálibě. Pro koho ještě album podle vás je?
DN: Je to soundtrack ke knížce, to je pravda. Chce soustředěný poslech, u umývání nádobí asi moc poslouchat nejde. Anebo jde? 
JR: Je to deska pro ty, kteří mají rádi Kafku, střední Evropu a němčinu.
DN: Kde jste si ji pouštěla vy?

Doma v pokoji, když jsem byla nemocná a když jsem si znovu pročítala Zámek. Napadlo mě ještě, že by se díky lehce klaustrofobické atmosféře mohla líbit lidem, kteří mají rádi Psí vojáky…
JR:… ta písnička Wie Hunde/Jako psi je ale strašná náhoda! Ptal se mě kamarád, jestli je to pocta Psím vojákům, ale nad tím my jsme při skládání vůbec nepřemýšleli, nenapadlo nás to.  
JŠ: Desku jsme točili starým způsobem. Objednali jsme velké studio a všech sedm nás hrálo naráz, byli jsme jako Led Zeppelin v 60. letech. Já bych ji tedy poslouchal tak, jak se vinylové desky mají poslouchat – zapálíš si cigáro a dáš si červené víno. Jenže tenhle starý poslech si dneska málokdo může dovolit, i já se k němu dostanu možná tak v létě na chalupě. Nejčastěji muziku poslouchám v autě.
JR: Ale i tam se dá Zámek poslouchat, už jsem to vyzkoušel.

Kafka Band naživo

http://www.youtube.com/watch?v=OTVIVboD0Xg

Když jste na projektu pracovali, našli jste v Zámku nějakou pasáž, která vám přišla výrazně zajímavá?
DN: Mně Zámek trochu připomíná hry Václava Havla. Ale jinak byl zajímavý celý proces vzniku, soustředěná práce sedmi lidí. Celý Zámek jsme vytvořili během letního zkoušení na chalupě a desku jsme nahráli za tři dny.  Co se technologie natáčení týče, vrátili jsme se o několik desítek let zpátky a byly to zase úplně jiné emoce. Plus dělat soundtrack je taky dobrá zkušenost.

V jaké smyslu?
JŠ: Když jsem kreslil komiks, věděl jsem, že chci jít po atmosféře. Studoval jsem dobové výtvarníky, hledal jsem lokace, kde by se příběh mohl odehrávat, takže se nakonec samozřejmě odehrává v Jeseníkách (odkud Jaromír Švejdík pochází, pozn. red.). Takhle jsme pak postupovali, i když jsme dělali hudbu, byl jsem tím úplně nasáklý. Když pianista Jura v jedné písničce použil jako zvuk telefonu zvonkohru, říkal jsem mu: to je přesně ono, to je disko té doby. Šlo to samo, a i když kluci Zámek před tím nečetli, nevznikaly žádné úlety.
JR: Báli jsme se, aby nám z toho nevylezlo „čtení s hudbou“, ale nakonec se nám myslím podařilo udělat písničky, jak jsme si je přáli – temný rock v kombinaci s groteskou.
JŠ: S Kafka Bandem mám pocit alternativní kapely, občas v něm slyším Xiu Xiu, občas Swans.

Jaké máte s Kafka Bandem plány v Česku?
JŠ: 2. června zahrajeme v Divadle Archa v Praze, o den později to totiž bude 90 let od Kafkova úmrtí. A pak snad nějaké festivaly.

I ty filmové? Třeba v Uherském Hradišti?
JR: Tam bychom se hodili. Zahrát si tak v pátek o půlnoci, to by bylo fajn.