Káčin zápisník: Tentokrát o soužití v redakci a o ho*ně. Doslova
Varování pro citlivé duše a všechny, kdo zrovna jedí. Tenhle zápisník bude o ho*ně. A ne, není to metafora. Myslím to doslova. Je to téma, který je podle mýho třeba trochu rozmáznout, jestli si rozumíme…
Dobrovolně se přiznám, že až do minulýho pracovního působiště jsem nevěděla, že záchody v kanceláři, pokud neděláte v korporátu, kde jsou na patře umývárny po čtyřech kabinkách, se dělí na normální, tedy umístěné na exponovaných místech, a ty na s*aní, které jsou zašoupnuté mezi podlažími nebo jinde, kde se na vás nikdo co pět vteřin nedobývá.
Nevím, jak vy, ale já si tyhle věci moc neplánuju. Když to na mě přijde, prostě zaběhnu na nejbližší WC, odbudu to a zas du. Zřejmě proto jsem o tomhle dělení nevěděla a taky jsem si myslela, že je to speciální vymoženost mýho předchozího zaměstání. Dnes jsem ale na vlastní kůži pocítila, že je to zavedený pravidlo na víc místech.
„Když už jste z toho udělali hajzl na S*ANÍ, tak to po sobě aspoň uklízejte, je to fakt nechutný!!!“ vyskočilo na mě dnes při první cestě na WC z bílé cedule nalepené na zrcadle. Ok, říkám si a vzpomínám, jak o týden dřív nějaká čistotná slečna, podle mýho zhnusenýho průzkumu mimochodem jedna ze skupinky, která stojí za autorstvím výše zmíněnýho výkřiku, nechala mísu ucpanou a celou od krve.
Otočím se, abych zamkla dveře a ejhle, tatáž cedule je i na nich. Zbystřím smysly a papírů s tím výhružným prohlášením je v minimístnůstce celkem osm. OSM! Jsou všude po zdi, na obou stranách prkýnka, zespoda na míse. Já chápu, že jít na patře, kde je na jeden záchod asi dvacet lidí, co se moc neznají, a ti, co se znají, se moc nemusí, je nepříjemný samo o sobě a objevit v míse cizáho plaváčka to ještě zhoršuje, ale tohle je možná trochu přecitlivělý, ne?
Každopádně jsem o tom nikomu neřekla, nicméně všichni z kanclu šli během dopoledne aspoň jednou na záchod, takže si toho taky všimli. Do půl hodiny se to začalo řešit. Nejdřív na sebe dvě skupinky házely, ve který jsou větší čuňata, následovala fáze pasivně agresivních narážek, pak někdo cedule ze záchodu naštvaně strhal, aby se tam asi za deset minut objevily zase. Najednou cvak, je odpoledne, já si tak sedím uprostřed toho všeho, po několika hodinách si sundavám sluchátka, jakože půjdu domů a ejhle – ho*vno je stále tématem číslo jedna. Prostě neuvěřitelný.
Vzhledem k závažnosti situace očekávám, že až se zítra šéf vrátí z dovolený, probereme kauzu hajzl na poradě. Myslim, že to bude sranda a kdyby to náhodou drhlo, nemám problém to okořenit a vynést na světlo doposud opomíjený fakt – totiž že všechny ty cedule někdo vytiskl na FIREMNÍ TISKÁRNĚ!
