Káčin zápisník: Šílenost jménem team building a 5 věcí, co se na něm naučíte
S přebíráním móresů nadnárodních korporátů v menších firmách se nám tu rozmohla řada nešvarů. Některý, jako třeba home office, jsou dost příjemný, jiný bych zrušila. Třeba team building. Na dva až tři dny jedete pryč z komfortní zóny s partou lidí, z nichž většinu tolerujete jen proto, že musíte a že požíráte dvojitou dávku neurolu.
O víkendu jsem absolvovala svůj první team building. V asi třiceti lidech jsme se dopravili na Slovensko do luxusního hotelu strýce jednoho z kolegů, kde jsme strávili tři dny minimem práce a maximem tmelení kolektivu. Měla jsem z toho dost strach. Moje pracovní dny většinou vypadají tak, že přijdu, řeknu hromadný „čus“, nasadím si sluchátka, za 8 hodin si je sundám, řeknu „s pánem bohem“ a jdu domů.
Nakonec jsem si tam opařila ruku v sauně, hnula si s krkem při plavání, zjistila, že když si chci dát dobrý halušky, musíme se vrátit ze Slovenska a objednat si je v žižkovský hospodě, a naučila se několik docela zásadních věcí…
- Buď se nezkalíte vůbec, nebo hrozně
Nic mezi tím neexistuje. Já jsem první večer dostala úpal, protože jsem usnula na sluníčku, a šla jsem spát asi v devět. Druhý večer jsem vydržela a vyndala se tak, že mi jeden z nejvlivnějších lidí ve firmě musel asi třikrát odpovídat na otázku „A kterejpak ty seš, zrzoune, a co u nás děláš za práci?“ - Váš šéf skutečně JE prase…
Bohužel. Ne, že by tam někdo něco zkoušel na mě, ale rozhodně se tam všichni moje nadřízení tak trochu urvali ze řetězu s humornými narážkami. Mně to nevadí, některým citlivějším kolegyním trochu jo. Bylo zábavný to sledovat, ale pak si vemte, že se tomu člověku v kanclu musíte dívat do očí a poslouchat ho. „Hmmm, to je moc zajímavý, co říkáš, ale viděla sem tvý muší oči, takže mě to nezajímá,“ – tuhle myšlenku teď bohužel musim tlačit ven z hlavy každý ráno na poradě. - A vaši kolegové nejsou tak hrozní
Ti, kterým se chcete před tripem vyhnout, se nakonec ukážou jako příjemní konverzační parťáci a zakřiknutá recepční s vystupováním světice vám ve čtyři ráno odvypráví takový storky z dospívání, že se začnete cítit až skoro trapně za to, jak jste bývali hodný. - Jsou situace, kdy je třeba se namalovat i s brutální kocovinou
A taky místa, na který se berou jen jednodílný plavky. Obojí má původ v oprsklým kolegovi, kterýmu nikdo neřekne jinak než Debílek. Protože je to debílek. - Není to jako školní výlet
Nebo jakoby… Je a není. Rozhodně začnete lejt už ve vlaku, takže už v půlce cesty jste vylitý jak vázy, na rozdíl od školy za to ale nedostanete poznámku, anóbrž napomenutí a kázaní od šéfa. Když jste rebelující děcko, je to ok, když jste samostatný dospělý člověk, je to ponižující.
