Káčin zápisník: Problematika letních románků aneb Jak mít filmovou lásku bez lásky? Těžko
Letní lásky jsou super věc. Jsou něžné, prosluněné a s příchodem podzimu v poklidu končí. Taky jsem to letos chtěla zkusit, ale moje obří srdce, filmová představivost a prořízlá pusa s tím evidentně nejdou moc dohromady.
Nedávno jsem se s jedním kamarádem bavila o rámování vztahů. Jak víte, jsem poměrně velká cíťa a taky dost konzerva. Celý můj společenský život vždy ovlivňovala nutkavá potřeba jakýkoliv vztah, nejen milostný, co nejdříve nějak jasně orazítkovat, zaškatulkovat a nechat ho tak pěkně uložený už navždy.
Po mojí poslední romanci, která dopadla fakt ošklivě, jsem ale, pozor, začala PŘEMÝŠLET. Fakt je tohle ta správná cesta? Vždyť je to hrozně vyčerpávající, vlastně mě to nebaví a neužiju si žádnou srandu. Mám známou, která se po nevydařeném vztahu uzavřela před jakýmkoliv dalším. Zezačátku jsem ji obdivovala, že vydrží být tak zásadová, teď je už ale asi dva roky sama a hrozně zahořkla. Fakt chci takhle skončit?
No rozhodně ne! A tak jsem si řekla, že se trochu odvážu a najdu si nějaký letní románek. Nic vážnýho, ale ani nic jednorázovýho. Prostě něco pěknýho s hezkým a usměvavým chlapcem, se kterým budeme jezdit v kabrioletu do západu slunce, dovádět na louce, já budu nosit kytky ve vlasech a v pozadí bude hrát příjemná indie kytarová muzika. Prostě normálka.
Hodně rychle jsem ale zjistila, že tenhle typ vztahu má nejedno úskalí. To, že se můžete téměř okamžitě zamilovat, výjimečně řadím až na poslední příčku, na to teď fakt nemám emoční kapacitu. Je to totiž tak; toho usměvavého chlapce jsem našla vlastně hned. Všechno to klapalo krásně a já jsem se děsně nadchla. Možná až moc. Jenže nadšená Káča nemá moc daleko k manický Káče.
Long story short, šla jsem do toho naplno. Neřešila jsem, kdo komu píše první, kolik rande čekat se sexem nebo jestli si hlídat počet sprostých slov za minutu. No, a protože i chlapec se mi zdál nadšený, tak jsem se nebála některý věci říkat nahlas.
Jako třeba „JE MI S TEBOU FAKT DOBŘE.“ Docela nevinná věta, ne? No, tak NE! Anebo třeba „UŽ SE NA TEBE TĚŠÍM“. Nebo „OZVI SE, AŽ SE VRÁTÍŠ“. Evidentně každá z těch vět, ač pronesená zcela upřímně a bez postranních významů, zní stejně jako „JSEM TĚHOTNÁ“ nebo „MÁM CHLAMÝDIE“.
Ráda bych teď uvedla na pravou míru jednu věc. To, že je někomu s vámi dobře, neznamená, že si vás hned chce brát a mít s vámi pět dětí a dům s bílým laťkovým plotem. A ani to, že vám někdo na rovinu ŘEKNE, že je mu s vámi dobře, to neznamená. Je to zkrátka normální projev zájmu, tak se toho, proboha, tolik neděste! O nic přece nejde, a to ani nám, věčným romantičkám.
Jak už jste asi pochopili, můj letní románek vzal po těchto prohlášeních za svý a usměvavý chlapec do západu slunce zdrhnul tak rychle, že sem se ani nestihla zadusit oblakem prachu, který se po tom úprku zvednul ze země. Ještě štěstí, že prázdniny jsou teprve v polovině…