Káčin zápisník: Přátelé, na chodníku nejste sami a ano, jste prostorově výraznější, než si myslíte
Chápu, že, obzvlášť teď, když pořád prší, fouká a je vůbec je nechutná zima, lidé chtějí na ulici a chodnících trávit co nejméně času, a tak přesuny z A do B berou hopem a lážo plážo, ale přísahám bohu, že příští člověk, který mě šťouchne deštníkem do oka, dostane tečku.
Vysvětlíme si, děti, dneska jednu věc. Ulice je veřejný prostor, který sdílíte s dalšími lidmi. Existují jisté základy slušného chování, které byste během pobytu venku měli dodržovat. Tak třeba: falešným charitářům se zásadně neodpovídá, somrákům se dává maximálně cígo, nikdy ne peníze, a to ani, když na vás vyrukují s pejskem.
Další věc, kterou je dobré dělat, když někam kráčíte, je nechovat se jako totální idiot a uvědomovat si, že na své trase nejste sám. Když jdu, v životě už tak asi po milionté, Václavákem a přede mnou si to zálibně vykračuje fascinovaná skupinka turistů, chápu, že je budu muset obejít. Když ale totéž dělá banda slepic na Žižkově, kde je k obdivování tak maximálně ten kus chodníku, co není celý od psích exkrementů, fakt mě to štve.
Stejně, jako je povolená rychlost pro auta, měla by být přikázaná rychlost pro chodce. V klidnějších částech města se klidně courejte, v centru a na frekventovaných ulicích, prosím, trochu svižněji. Někdy totiž vás hlemýždě nejde předejít ani obejít a já většinou fakt spěchám. Nechci vám šlapat na paty ani dýchat na krk, protože když to udělám, většinou se na mě udiveně a pobouřeně podíváte. Ale já z nás dvou nejsem ten, kdo se dopouští zločinu proti okolí!
Chůzi tedy máme? Máme. Další věc – podívejte se občas kolem sebe nebo za sebe. Váš osobní prostor je na veřejnosti omezen a nemáte právo zasahovat do toho mála kolemjdoucím. Pokuste se nosit kabelky u těla, ne zavěšené na ohnuté a vystrčené hnátě. Deštník se nosí svisle, rozhodně se s ním neoháníme ani s ním nemácháme dopředu a dozadu. Batohy si minimálně v MHD sundáváme – a pokud to z nějakého důvodu nejde, vmáčkneme se někam do koutku, případně se netočíme jako káča a nemlátíme s ním všechny okolo. A tak dál, a tak dál.
Tak. Doufám, že dnešní Špačkovská lekce etikety pro vás byla poučným přínosem. Odcházím si někam zanadávat a trochu se uklidnit…
