Káčin zápisník: Na kolikátým rande je vhodný oznámit, že jste šílenec?
… A když řikám šílenec, tak nemyslim ten typ šílence, co ukradne policejní auto, nebo skočí nahej do soukromýho bazénu, nebo jste blázen do toho, s kym randíte. Přátelé, sny se staly skutečností a já sem potkala někoho, kdo mě nenas*al hned na první schůzce. Bohužel to ve výsledku přináší výrazně víc komplikací.
Nový vztahy sou krásný. Baví vás se strojit, znovu objevíte kouzlo procházek, zase se skamarádíte s žiletkou, culíte se jako úplně stupidní debílek. Je to fakt velká pohoda, a když vám pak druhá strana poprvý nějak pořádně naznačí, že je z vás udělaná stejně jako vy z ní, vybouchne vám v břiše něco jako koule z jedlýho papíru plná sladkostí. Rozhodně to takhle vypadá, když jste normální. Ale když jste Káča…
Kdy?
Momentálně asi (jako nevim to jistě, ale připadá mi to tak) směřuju k podobnýmu výbuchu. Akorát, že ve mně je místo cukrkandlu jen pěkně slizká koule hnědýho bahna. Nikdo z nás není tak úplně v pořádku, že jo. Někdo to řeší, někdo si myslí, že to zvládne sám. Já sem z tý druhý skupiny a docela to jde, akorát to právě nepočítá s tim, že se do vás někdo zamiluje. Když jste vůči tomu citu otevřený, už se tim zavazujete k jistý zodpovědnosti, že tomu člověku vědomě neublížíte. A to je strašná tíha!
První a asi jediná věc, co můžete udělat, aby to neskončilo katastrofou, je co nejdřív říct: „Hele, se mnou to není lehký, já nejsem tak úplně v cajku.“ Ale kdy je na to správnej čas? Říct to hned po prvnim pozdravu je předčasný, takže čekáte. V momentě, kdy cejtíte, že už by to asi mělo vyjít na povrch, už ale bejvá pozdě.
Smutná rovnice
Jaký sou pak scénáře? Buď vás má ten druhej rád dostatečně na to, aby s váma zůstal. Jenže pak si nebudujete vztah jako dva rovnocenný partneři, ale tak trochu jako terapeut/opatrovník a pacient. Vždycky už tam někde bude, že je na vás potřeba v jistym směru brát ohledy a je dost pravděpdobný, že za nějakej čas pohár přeteče a skončí to strašně.
Anebo se hrozně lekne a rovnou zdrhne. Vám se uleví, ale v momentě, kdy se vám udělá líp, vás to začne mrzet. Pak vám ten člověk začne chybět. A pak toho začnete litovat, že ste nebyli silnější, že ste to hned vybalili napřímo, že jste to nenechali radši pod pokličkou. A skončí to zase strašně, protože vám je strašně.
Takže, ideální čas na to říct protějšku, že jste šílenec, vlastně není žádnej, protože dokud nejste sami za sebe v pohodě, je lepší se do žádnýho randění nepouštět. Smutná, ale celkem jasná rovnice.
