Káčin zápisník: Když si všichni vaši „rezervní kluci“ jako na potvoru najdou přítelkyně
Každej potřebujeme trochu toho lidskýho tepla. Když se zrovna nedaří najít partnera, se kterým se denně smějete, ukazujete ho mamince a skrze selfíčka omlacujete méně šťastným loserům ze svého okolí, že už mezi ně nepatříte, že jste ze zoufalých singles postoupili k lepším lidem žijícím v páru, nemůže se nikdo divit, když si člověk najde jednoho, dva (i tři se snesou) „náhradníky“…
Občas mi lidi říkají, že jsem docela dost kluk, ale není to pravda. Jsem holka jak vyšitá. Sice vypiju klidně deset piv, většinou pak po nich ale nečůrám svoje jméno do sněhu, spíš píšu hysterický opilecký zprávy, kterých druhý den hořce lituju. A jako holka samozřejmě toužím po lásce. Chci si najít životního parťáka, když na to přijde, vzít si ho a mít třeba i nějaký ty děti. Laťkový ploty nemusím, ale třeba chajda na rodinný víkendy by byla fajn.
Jenže vztahy jsou složitý a najít někoho pořádnýho je z mýho pohledu většinu času nemožný. Takže jsem se už před časem uchýlila k tý spásný myšlence, že se někdo objeví, až to budu nejmíň čekat. V mezičase si občasný randíčka a sex užívám s tzv. náhradníkama. Klukama, který to mají podobně jako já, vlastně ještě lepší; už totiž nechtěj žádnej vztah a nikdy. Víme přesně, o co mezi námi jde, mluvíme o sobě jako o kamarádech a je to fajn.
Jenže jako na potvoru se oba moji záložňáci, jak jim láskyplně přezdívám, teď, ještě když je taková zima a fakt to chce občasný objetí (a tím myslim normální objetí i to tam dole) rozhodli, že už je to nebaví a že by si radši našli někoho nastálo. U toho jednoho jsem to, uznávám, čekala. Známe se roky, oba se rádi zamilováváme a vlastně to takhle spolu máme vyloženě v těch pauzách mezi jednotlivejma láskama.
Ten druhej, to je ale vyložený zklamání. Člověk si nabrnkne téměř čtyřicetiletýho kluka, co si odbyl tři dlouhý vztahy, roky, ale fakt roky nikoho nemá a koncept vztahu po jistým transcendentálním zážitku úplně odmítá, myslí si, že tenhle mu ze šuplíčku náhražek fakt nezdrhne a bum – pak mu jednou večer na jistotu napíšete, jestli u něj nemůžete přespat, že jste za rohem, a z něj vypadne, že má holku a „už musí bejt tak trochu hodnej“. Když se vzápětí dozvíte, že je ta holka o dvacet let mladší než on (v tomhle případě ještě ani není plnoletá), tak to už se o vás ale vopravdu pokouší mrákoty.
Tak já teda asi fakt budu muset zhubnout, přestat se tvářit jako kráva a někoho si najít, nebo co. Ale aspoň bude o čem psát.
