Káčin zápisník: Hledáte chlapa na ho*no? Já vám ho najdu, zn. po dvou rozchodech třetí zdarma
Dneska vám zahraju divadlo. Je neděle večer, máte za sebou příšernej party víkend, deprese hitting hard, kamarádka přišla na návštěvu, tak tláskáte hranolky s roztaveným sýrem, pijete víno, film s Emmou Stone běží jako kulisa a vaše pusy se nezastaví. Přesně z takovýhle situace umí vylézt ty nejlepší nápady...
Takže, scéna je určená. Co aktérky? Dvě inteligentní, půvabné, zábavné a tak nějak celkově úžasné něco-dvacítky. Jedna si nabrnkla chlapíka s druhou ženou, třema dětma a kupou dluhů, ta druhá zase stárnoucího svůdníka s těžce rozjetou krizí středního věku. Pro pořádek, postavy jsou samozřejmě smyšlené a pokud tam vidíte nějakou podobnost s realitou, tak to hlavně nikomu neříkejte.
Konverzace samozřejmě plyne závratnou rychlostí. Ovíněné dívky už na sebe navzájem skoro ani nereagují, prostě jen z pusy náhodně vypouští myšlenky a trápení.
Dívka jedna: „Nechápu, proč mi nemůže normálně zavolat. „Nezlob se,“ taková debilní zpráva. Ten by měl bejt rád, že se o něj vůbec zajímám, říkala jsem ti, že se mu už začíná dělat cédéčko? A navíc je zrzavej!“
Dívka dvě: „Přesně. Já sem taky nas*aná. Takovej smutnej starej chlap, si myslí, že to jako vyhrál, nebo co?“
Dívka jedna: „Ten tvůj, nebo ten můj?“
Dívka dvě: „No rozhodně jsou to voba čů*áci.“
Dívka jedna: „Hm. Tak já ti ještě doleju.“
Tak jo, konec experimentu. Poslední dobou jsem strašně často divákem (a někdy i aktérem) podobných scének. Moje kamarádky, které, pokud mohu soudit, jsou více než obstojným partnerským materiálem, se trápí kvůli mužům, co se k nim chovají jako idioti. To je celkem standard, chápu.
Já si ale všímám, že během let se to celé dost proměnilo. Zatímco ještě třeba tři roky zpátky nás kluci prostě buď chtěli, anebo nechtěli, a to byl jediný problém, aniž bychom si toho všimly, jsme se všechny elegantně přelily do věku, kdy najít chlapa zcela bez závazků je nadlidský úkol. Vždycky tam prostě něco vadí.
Člověk by si ze zoufalství nejradši najal nějakou dohazovací agenturu, a tak jsem se rozhodla jednu takovou založit, kdyby někdo chtěl. Bude se to jmenovat pravděpodobně U Zoufalky a ve znaku bude rozhodně kočka. Naše služby jsou jednoduché – v krátkém dotazníku vyplníte, zda chcete zadluženého, traumatizovaného, rozvedeného, ženatého, zadaného, s dětmi nebo s krizí středního věku (možnosti lze volně kombinovat) a zaručíme, že ho do pěti minut objevíme. Po dvou katastrofálních vztazích a bolestných rozchodech nabízíme třetí(ho) zdarma!
Muži ve věku 30+, se kterými je to hezké a snadné, jsou už všichni dávno rozebraní, je mi líto. Ale vždycky můžete snížit svoje očekávání. Co?