Káčin zápisník: 5 věcí, co se vám v oblasti randění stanou, když jste víc než rok sami
Moje spolubydlící má známou, která už dva roky neměla pořádnej vztah. Dobře, je to přímo moje kamarádka, ale… Fajn, jsem to já, spokojený? Každopádně, za tu dlouhou dobu, co jsem se s nikým nedostala přes třetí rande, jsem na sobě vypozorovala jistý změny.
Jsou to už dva roky, co jsem se rozešla s posledním klukem, se kterým jsme udržovali něco jako „normální vztah“. Sice to bylo na dálku, nemělo to budoucnost a jak jsem nakonec zjistila, podváděl mě, ale tak jako nějaká snaha tam byla. Chvíli mi pak trvalo se z toho oklepat, pak jsem si prošla krátkodobejma románkama s dost katastrofálníma vyústěníma, takže to chtělo další čas na rehabilitaci; no a najednou jsem byla rok sama. Pak rok a půl. A začala jsem si všímat, že k randění s opačnym pohlavim najednou přistupuju úplně jinak než dřív.
Jsou lidi, který jdou ze vztahu do vztahu, a lidi, který si dávaj po rozchodech pauzy. Já vždycky byla z tý druhý kategorie, ale většinou sem do půl roku přesedlala na jinej objekt zájmu. Teď se to už výše popsanou dobu nestalo. Ze začátku mě to vlastně docela bavilo. Člověk si utřídí myšlenky, naučí se bejt sám, zvládne se o sebe postarat, v lepšim případě začne mít rád sám sebe a svůj život, takže k dalšímu vztahu přistupuje zdravěji a nehledá v něm smysl sebe sama. Ale nic se nesmí přehánět a u doby, kterou strávíte jako single (pokud teda nejste jeden z těch blbečků, pro který je bejt single a obskakovat všechno okolo jakymsi pokroucenym lifestylem), to platí dvojnásob. Ono se vám totiž pak může stát, že…
- Všechny hned vyděsíte
Já nechci znít stereotypně, ale silná samostatná žena je prostě pro většinu chlapů děsivá. Když jste jako holky zvyklý bejt samy, tu část já s nálepkou „křehká květina“ hodně upozadíte. Nenecháte se na nic zvát, nechcete pomoct. Prostě nepotřebujete půjčovat sako, když je vám zima, protože si nosíte vlastní sako. Sako je metafora, prosimvás. Ale kluci prostě potřebujou, abyste je potřebovaly, dámy.
- Zapomenete, jak komunikovat s někym, kdo se vám líbí
Jedna podivně konkrétní, ale dobrá rada; když vás kamarádi představí klukovi, co se vám líbí, a vy celou dobu hrajete něžnou blondýnu s hezkým úsměvem, říct tomu člověku uprostřed hovoru „Tak to seš zm*d, ty zm*de,“ není úplně ideální. Vzhledem k tomu, že se už dlouho bavíte jenom s kamarádama, občas zapomenete, že s lidma, se kterejma můžete mít potenciálně nějakej intimní kontakt, se musí mluvit trochu jinym způsobem. Aspoň na začátku.
- Z každýho rande jste nervózní
Ale jako fakt hodně. Je to pro vás tak neobvyklá událost, že váš ledovej klid je ten tam, jakmile vás někdo pozve ven. Nakonec se vystresnete tak, že to zrušíte nebo utnete brzo. Overthinking jede na plný obrátky, zatímco vy jedete už v devět tramvají domu. Sami.
- S každym dalšim dnem upadáte do deprese
Do deprese, kdy nemůžete vstát z postele, úplně ne. Ale po nějaký době to začne hlodat; je sice skvělý, že jste se krásně osamostatnili, vyklidnili, ujasnili si, co chcete, a vůbec je z vás asi nejlepší člověk v okolí (haha), ale když vás stejně nikdo nebalí a když náhodou jo, stejně už se vám pak neozve, tak k čemu to vlastně celý bylo a je? To sou myšlenky, který vám pak v noci nedaj spát.
- Umřete sami
Do týhle fáze jsem ještě nedošla, ale myslim, že k ní směřuju. Říká se, že naděje umírá poslední, v mym případě je už dávno na onom světě a já už se teď jen snažim doklepat to dostatečně důstojně na to, aby mejm kočkám stálo za to ohlodat moji zdechlinu.
Krásný optimistický zbytek týdne všem!
