Káčin zápisník: 5 minipeklíček každodenního života a jak z nich ven
Dnes si dovolím, pokud vás to neurazí, malý fňukání nad tím, v jakých šílenejch prostředích jsem nucena fungovat. Ale pozor! Věřím, že nejsem ani zdaleka sama. Přidávám návod všem chudákům na pokraji nervovýho zhroucení, jak z toho ven.
- Open space v zaměstnání, kde lidi musí něco tvořit a diskutovat spolu
Nejhorší věc. Když sedí v jedné obří místnosti třicet tichých, do klávesnice ťukajících lidí, je to ještě celkem snesitelný. Ale pokud ti lidé musí něco vymýšlet, vytvářet, musí o tom diskutovat a probírat jednotlivý nápady, vypadá to tak, že kolem vás pořád někdo lozí, smrdí, pořvává, dohaduje se… Takže vlastně nevytvoříte nic. Je to kruhová past!
Jak se zachránit? Pokud pracujete v takovým prostředí, ideálně si aspoň jeden den v tejdnu prosaďte home office, to je teď moderní. A když vám ho šéf nedá, najděte si kumbál nebo nevyužívanou místnost, kam se budete chodit uklidňovat, kývat se ze strany na stranu a plakat.
- Krájení dortu na svatbě s DESÍTKAMI dětí
„Zatím vím o 38 dětech, co budou na svatbě,“ psala mi akorát kamarádka, co se za několik dní vdává, a mně se úplně vorosilo čelo. No to bude peklo! Krájení dortu bude šílený, obřad bude šílenej, jak tam ta miniverbež bude znuděně pořvávat… Brr!
Jak se zachránit? Vzít si černý šaty, černej klobouk nebo černou šálu, a když se nějaký dítě moc přiblíží, zahrát si na čarodějnici. Vyzkouším v praxi za vás a dám vám vědět.
- Agitační stánky v září
Nic není takový peklo, jako procházet širšim centrem Prahy během září v roce, kdy jsou volby. Jako kdyby snad nestačily debilní volební kampaně, oni vám to ještě musej cpát osobně! Výměnou za koblihu nebo hnusný kafe si musíte vzít leták nebo hůř, poslouchat ty strašný agitačí pindy.
Jak se zachránit? Vzít si obrovskou placku NEVOLIM, případně VOLIM *DOPLŇTE LIBOVOLNOU STRANU*, k tomu ještě větší sluchátka a chodit fakt rychle.
- Pražská tramvaj v říjnu
Nevim, kdo přišel s tím, že tramvaje v Praze jsou nejhorší v létě. Jsou poloprázdný, ok, kvůli uzavírkám třeba jezděj blbě, ale co se smradu týče, stačí otevřít okýnko a je dobře. Jakmile ale začne školní rok a pak ještě i novej semestr, je to totální peklo. Ráno, v poledne, večer, lidi VŠUDE.
Jak se zachránit? Na to jsem, bohužel, ještě nepřišla. Chodit pěšky snad jedině.
- Holčičí záchody v trendy podniku
Největší z uvedených pekel, který je samozřejmý, ale dokud se to nezlepší, tak to holt prostě je nutný připomínat. Proč holky čůraj tak dlouho? Proč tam chodí v houfech? Já to prostě nechápu, vlezu do kabinky, stáhnu kalhoty, vypustim, co je nutný, a zase du. Stopovala jsem si to a komplet mi to trvá necelou minutu. Ženský, proboha!
Jak se zachránit? Smířit se s tim, že zalízt do křoví před podnikem nebo mezi auta není vulgární, ale zcela nezbytný pro přežití a duševní pohodu.
