Káčin zápisník: 5 důvodů, proč je životně důležitý mít SVŮJ bar
Je jaro, ptáčci cvrlikají, lidé se párují, příroda ožívá… Na to já ale úplně kašlu a dál zůstávám zalezlá v temných kobkách a co nejblíž polici s alkoholem. Dokonce jsem teď sama pro sebe vyhlásila konkurz na svůj osobní bar. Takovej ten, kde můžete říct filmový „the usual, please“.
Zní to seriálově dramaticky, ale během uplynulýho měsíce jsem šťouchala do svý sociální bubliny tak významně, až z toho praskla. Odstřihla jsem lidi, se kterýma už jsme se scházeli v podstatě jen pro zapíjení nejrůznějších žalů (a někdy ani tahle výmluva nebyla), jsem víc doma nebo na výletech a je mi skvěle. Jarní úklid se holt netýká jen šatníků a domácností.
S těmahle změnama ale souvisí i potřeba chodit na jiný místa. Když máte hospodu nebo kavárnu, kam lezete furt, je jasný, že vám z toho začne hrabat. Mít ale spot, kde vás znají jménem a cítíte se tam jak v obýváku, to je v životě člověka zásadní (v Káčiným životě teda rozhodně), takže jsem začala okamžitě hledat nový místo k upíchnutí. Hned vám vysvětlím, proč…
- Můžete si tam po práci zajít sami na drink a není to divný
Za prvý znáte barmany, takže tam nejste úplně docela sami. Za druhý vám tam nalijou poctivě a, za třetí, mnohdy zadarmo.
- Oproti cizím ožralejm idiotům se cítíte privilegovaně
Fakt nic nedělá člověku tak dobře, jako když si nemusí dávat bundu do šatny, páč si jí samo může hodit „dozadu“, nebo když ho místo otravný fronty čeká okamžitá úleva na záchodě barmanů.
- Je to o něco málo lepší než terapie
Podle toho, co pijete, vás vyjde návštěva baru a terapeuta zhruba nastejno. V podniku, kde jste všem ukradení, si srdíčko nevylejete, na „vašem“ místě ale nikdy není nouze o pokec a cígo za rohem u popelnic o pauze.
- Je to dočasný
Krása vztahu barmana a štamgasta je v tom, že je vřelej, otevřenej a léčivej, ale tenhle stav trvá pouze od chvíle, kdy zasednete za bar, do momentu, kdy se potácíte ze dveří ven na ulici. Přesně tak to má být! Znamená to totiž nulový výčitky.
- Je to inspirující
Tohle asi neocení úplně všichni, ale docházet pravidelně na jistý místo a sledovat , co se děje okolo vás, je fakt inspirující. Vidíte schody a rozchody, znáte všechny drby, veselý historky, zákulisní povídačky. A pak po letech můžete čeřit vody prohlášeními typu „Jé, tak ona už se vdává? To je hezký, já si ji pamatuju jako úplně malinkatou smažečku, co somrovala drogy na záchodech v… Ale to jsem vám vlastně asi neměla řikat…“. A to chcete. Ne?
Anyway, tu svou novou zašívárnu jsem našla celkem rychle, ale kde to je, to vám neřeknu, ještě byste mě tam chodili otravovat. Mám to asi tak dva opilecký kotouly od domu a podařilo se mi se výrazně zapsat do paměti místního provozáka, díky čemuž tahle nálevna splňuje všechny výše uvedený body. Trochu blbý je, že onen provozák je neuvěřitelně sexy. A jestli o aférkách v kanclu platí krásná pravda „nekaď tam, kde jíš“, pak o těch s barmanama se to dá říct s dvojnásobnou pravdivostí. Držte mi palce, ať si nezabiju vlastní bar.
