Jupiter vychází: Nic neřeš, nepřepínej a hezky si to užij
Přepjatý. Bere se moc vážně. Herci přehrávají. Reakce na nový film autorů Matrixu "Jupiter vychází" jsou veskrze negativní. Je to ale trochu zbytečné. Jupiter vychází je především stroj času zpátky do doby, kdy si lidi uměli užívat život, a jako takový je dobré ho brát.
Kromě Matrixu žádný jejich projekt nesetkal s výhradně kladným přijetím, přesto se sourozenci Andy a Lana Wachowští řadí k jedněm z nejzajímavějších filmařů. Jejich hyperaktivní, „načančaná“ režie se sklony k vědomě vrstvenému kýči odrazovala už u sequelů Matrixu, Speed Racera a Atlasu mraků. V novém filmu Jupiter vychází ale naštvali i většinu těch, kteří jejich libůstkám doposud drželi palce. A to je škoda.
Ve filmu sledujeme příběh Mily Kunis, chudé ukrajinské přistěhovalkyně pojmenované Jupiter, jež zjistí, že její DNA ji předurčuje k panování celé Zemi. Stává se kvůli tomu terčem mocné rodiny vesmírných kapitalistů, kteří mají s planetou vlastní korporátní plány. Naštěstí se ale objeví vlko-člověk Channing Tatum, jenž dívku zachrání a vyrazí s ní k lepším zítřkům.
Jupiter vychází je především stroj času. Ne však do budoucnosti, jak by se u sci-fi slušelo, ale o pár dekád zpět. Do sedmdesátých a osmdesátých let, kdy mělo méně lidí vkus, zato si uměli užívat života; Wachowští oživují námět space opery, notoricky proslavený především Flashem Gordonem, k němuž ještě notoričtěji známou hudbu složila skupina Queen. Jde o žánr, kterému kraluje nevkus, naivita, hloupost, ale i bezprostřednost, hravost a upřímnost.
Snímku leckdo vytýká, že je přepjatý, bere se moc vážně, chybí mu nadsázka a herci směšně přehrávají. Dost možná je ale pravdou úplný opak a Wachowští tu zkrátka oživují mrtvý žánr s odhodlanou důsledností, za což ho bude mnohý nesnášet. Už jen absurdně doslovná „alegorie“ kapitalismu, kdy se zde lidé přeměňují v omlazující sérum pro vesmírné pány, jako by vypadla z vlhkých snů Karla Marxe uprostřed psaní Kapitálu. Wachowští jednak navazují na vlastní trademarky (v Matrixu se z lidí vyráběla energie, v Atlasu mraků krmivo pro zbytek služebné síly), jednak je posunují na úroveň, kdy svou čistotou a okázalostí působí spíš úsměvně a hravě. Dohady o filmařské sofistikovanosti, jež provázely Wachowské doposud, se tu topí v moři barev.
V podstatě během celého filmu se můžeme dohadovat, nakolik děj a vyznění odpovídá autorskému záměru a nakolik se výsledek bizarně vymyká z rukou. Nicméně v důsledku to není ani tak podstatně a tenhle film, v němž se mimo jiné dozvíte, že „včely nikdy nelžou“ a že Mila Kunis ráda psy, lze docela dobře přijmout jako guilty pleasure a těšit se z jeho hračičkovství. Nic podobného zřejmě pěkných pár let neuvidíme, natož ošetřeno tak vysokým rozpočtem, tak dokonalými triky a tak vypiplaným vizuálem. Krom přestřelené stopáže si ve filmu Jupiter vychází můžeme rozhodně užít všechno.
Jupiter vychází
USA, Sci-fi/dobrodružný, 128 minut
Režie: Andy a Lana Wachovští
Hrají: Channing Tatum, Mila Kunis, Eddie Redmayne, Sean Bean a další
Premiéra v ČR: 5. 2. 2015