Jazzová naděje Esperanza Spalding
Hraje na nástroj, který je větší než ona, a přitom se vzájemně tak skvěle doplňují. Všechny své hudební cesty dokázala ujít za mnohonásobně kratší dobu než většina jiných hudebníků. Esperanza Spalding naplnila význam svého jména, které znamená naděje.
Hudba Esperanzy Spalding vás rozzáří, i když jste třeba nikdy neposlouchali jazz. Písně, které skládá, zpívá a hraje na kontrabas, znějí tak přirozeně, jako by tu byly už hodně dlouho, skoro jako lidové písně. A přitom cesta k nim trvala v kontextu hudby jen chvilku. Esperanze je teprve 24 let.
Hudební nástroj jí přerostl
Před dvaceti lety jako malá holčička uviděla v Portlandu v televizi violoncellistu Yo Yo Mu. Ihned se dožadovala jakéhokoliv hudebního vyjadřování. Díky tomu, že její maminka, která ji vychovávala sama, měla k hudbě blízko, dostala Esperaza hudební vzdělání. V pěti letech se začala učit na housle a velmi brzy nato, asi po roce, už hrála v místním orchestru a vypracovala se až na post první houslistky. Učila se hrát také na dechové nástroje.
Podívejte se, jak Esperanza hraje
V patnácti letech jí už ale housle nestačily. Tehdy jí do cesty přišel kontrabas – ten se naštěstí nedal přehlédnout. Vyzkoušela ho. Shodou okolností opět asi po roce cvičení dostala šanci zúčastnit se konkurzu do prestižní hudební školy Berklee College of Music, kde studovali ti nejslavnější jazzoví muzikanti. Přijali ji a nabídli stipendium. I když je nástroj větší než ona, dokázala ho mít s lehkostí kontrolovat. Navíc již odmala skládala vlastní hudbu a psala texty ve třech jazycích, angličtině, španělštině a portugalštině.
Hudbou dokážu něco změnit
Aby mohla odletět do Bostonu na Berklee, poslat tam svou basu a aspoň pro začátek mít z čeho žít, musela v Portlandu uspořádat benefiční koncert. V šestnácti letech tedy nastoupila na prestižní školu a stala se nejmladší studentkou kontrabasu. Naštěstí dostala šanci přivydělávat si v kapele slavné zpěvačky Patti Austin, a tak mohla dostudovat. Poté zahájila spolupráci s velkou osobností jazzu, kytaristou Patem Methenym, který ji povzbudil, aby se dál věnovala hudbě. Stejně jako kontrabas, i její přirozený talent a nepopsatelné kouzlo jsou nepřehlédnutelné. O jejich síle ale sama Esperanza v jednu chvíli zapochybovala. Chtěla se vzdát studií hudby a přejít na politologii, protože měla pocit, že jako hudebnice nebude mít velkou možnost ovlivnit svět kolem sebe. Naštěstí zůstala u hudby a nyní už vyučuje na Berklee, hraje se svým učitelem, saxofonistou Joe Lovanem, a minulý rok vydala druhé album, poskládané hlavně z vlastní hudby.
http://www.youtube.com/watch?v=c8gynGy8pSg
Esperanza pohlašuje, že hraje, aby měla svobodu, dosáhla čistoty a jednoty. Uvědomuje si, že díky hudbě může lidem předat něco důležitého a pozitivního. A když její hlas poletuje někde nad hlavou kontrabasu, jehož rytmus ji spojuje se zemí, říká, že zpěv může představovat myšlenku a kontrabas je tím základem, který myšlenku donese k posluchači. Esperanza je opravdovou nadějí jazzu.
Diskografie:
Junjo (2006)
Esperanza (2008)