Jak Laibach „znásilnili“ Bacha
Kontroverzní slovinská skupina Laibach představila v pražském Divadle Archa svůj nejnovější projekt. Zpracování Umění fugy od Johana Sebastiana Bacha je však šlápnutím vedle. Nemohlo uspokojit ani fanouška Laibachu, ani znalce původního Bachova díla.
V nedokončené partituře Umění fugy, tohoto tajemstvím opředeného díla, chybějí instrumentace, a tak existují verze klavírní, varhanní, orchestrální a jiné. Z tohoto pohledu je moderní pokus slovinské skupiny Laibach zpracovat Bachovy fugy zcela pochopitelný a zaslouží pochvalu za snahu nepřešlapovat na místě. Bohužel, pětice mužů v černém u dvou počítačů, elektronických bicích a spousty syntezátorů Bachovo dílo neinterpretuje, ale pouze se jím inspiruje. Během sedmdesátiminutového představení vyzobává líbivé motivy a podmalovává je doprovodem jako na kolovrátku.
Laciné pokusy o ozvláštnění
Chvílemi zněly z pódia Archy nudné ambientní plochy, chvílemi cosi, co připomínalo eurotrance v jeho nejhorší formě. Fascinující Bachovo Umění fugy tak Laibach unifikovali do podoby muzaku, který by skládal Jean Michel Jarre, kdyby mu někdo do pití nasypal extázi. I další snahy (zvuk deště nebo šeptání „Lai-bach“) vyzněly jen jako laciné pokusy ozvláštnit dílo, které nic takového nepotřebuje. Zkrátka skupina, na jejímž na kontě je spousta vynikajících CD, tentokrát znásilnila Bacha. Proklamovaná multimedialita díla se scvrkla na projekce v pozadí. Bylo by zajímalo vědět, jaké byly ony technické problémy, které neumožnily uspořádat koncert v původně plánovaném Kostele sv. Šimona a Judy. Projekční plátna v Arše byla sice poměrně velká, ale bez nápadu.
Svědkem nudy schované do lákavého obalu se stal pestrý mix návštěvníků. Jedny, kteří jako by dorazili rovnou z venkovní technoparty, přitáhlo jméno kapely. Ty druhé, v oblecích, zas nejspíš zlákalo vrcholné Bachova dílo, přičemž na standardním koncertě Laibachu bychom je zřejmě nepotkali. S velkými rozpaky však odcházeli všichni.
Laibach: Die Kunst der Fuge (Umění fugy)
22. února 2009, Divadlo Archa, Praha