Jack White je skvělý. Podepsal snad smlouvu s ďáblem?
Jack White je jeden z nejplodnějších a nejtalentovanějších hudebníků současnosti. Ukázal to jak se svými skupinami The White Stripes, The Raconteurs a The Dead Weather, s nimiž nenatočil špatnou desku, tak při spolupráci se směskou dalších hudebníků od Danger Mouse přes Aliciu Keys po Wandu Jackson. Vysoká očekávání týkající se první sólové nahrávky naplnil White měrou vrchovatou; jeho Blunderbuss bude patřit k nejlepším deskám roku.
Už první dva singly z nové nahrávky .)
Poslechněte si Blunderbuss od Jacka Whitea v YouRadiu
Sixtine Saltines zní jako mix všeho, na co jsme si za posledních patnáct let u Whita zvykli – minimalismus riffů The White Stripes se v něm mísí s monumentálním zvukem The Raconteurs a syrovou naštvaností The Dead Weather. Mnohem překvapivější tak byla první vlaštovka z Blunderbuss, křehká píseň Love Interruption se skvostnou klarinetovou vyhrávkou a hostující zpěvačkou Ruby Amanfu. White se sice nikdy netajil láskou ke country a dalším kořenům americké hudby, na vlastních deskách ale před učesaností zatím vždycky dával přednost syrovosti. Někde na cestě mezi zběsilou Sixtine Saltines a sametovou Love Interruption pak leží i ostatní nové písničky.
Na Blunderbuss není trochu překvapivě tím nejdůležitějším nástrojem kytara, byť White třeba hned v úvodní Missing Pieces nebo ve Weep Themselves To Sleep ukáže, že je jedním z mála lidí, kteří ještě v roce 2012 ospravedlňují existenci kytarových sól. Jack White si zamiloval klavír a šíře jeho použití dokazuje (či spíš potvrzuje), že White je stejně skvělý producent jako muzikant.
http://www.youtube.com/watch?v=sMH6WD4-SwU
V titulní písničce nabízí roztomilou ukolébavku (i když anglicky rozumějícím dětem bych ji raději nezpíval, protože kvůli zběsilému textu by je čekala noc plná nočních můr), Hip (Eponymous) Poor Boy s mandolínou je honky-tonk z westernového saloonu, Trash Tongue Talk dřevní rock’n’roll, I Guess I Should Go To Sleep pravověrné country. Úsměvu se český posluchač neubrání u Weep Themselves To Sleep, v níž monumentální klavírní akordy jasně připomínají Filipa Topola z Psích vojáků. Všechno dotažené k dokonalosti.
Po zhlédnutí fascinujícího dokumentu It Might Get Loud jsem si pomyslel, že Jack White je tak dobrý, že nejspíš musel podepsat smlouvu s ďáblem. Po mnohém poslechu Blunderbuss jsem si tím v podstatě jistý. A jsem mu za to sakra vděčný.
Jack White – Blunderbuss
Vydavatelství: Third Man Records
Celkový čas: 41:52
Seznam skladeb: Missing Pieces, Sixteen Saltines, Freedom At 21, Love Interruption, Blunderbuss, Hypocritical Kiss, Weep Themselves To Sleep, I’m Shakin‘, Trash Tongue Talker, Hip (Eponymous) Poor Boy, I Guess I Should Go To Sleep, On And On And On, Take Me With You When You Go