Ivan Kral: Výhoda skládání se ženou? Nemusíme si nic vysvětlovat

Po dvanácti letech vydal hudebník Ivan Kral novou "sedmdesátkovou" desku Always. Všech dvanáct písniček si na ni složil sám, texty přispěla jeho životní partnerka Cindy Hudson. "Říká, že pracovat se mnou je docela těžké, protože jsem jediný, kdo striktně vyžaduje slova na předem danou melodii," říká.

Před vydávním alba Always jste s velkou slávou podepsal smlouvu s vydavatelstvím Warner Music. Proč zrovna s ním?
Ivan Kral: Měl jsem i jiné nabídky, ale nemohl jsem se jim věnovat, protože jsem byl zaneprázdněný psaním písní pro další umělce. Dělal jsem to rád, takže jsem vlastně docela dlouho vůbec neuvažoval o vydání vlastní desky. A pak jsem najednou dostal chuť dát se zase na rock a napsat taky něco pro sebe. Chtěl jsem stabilní vydavatelství s dobrým mezinárodním managementem. S Warner Music se mi velmi dobře komunikuje, věří mi, do ničeho mě nenutili a to je pro mě naprosto zásadní.

Říkáte, že jste se teď věnoval práci pro jiné muzikanty. Na čem jste pracoval?
Psal jsem hudbu pro japonský film, americkou reklamu, německý metal. Taky jsem napsal písničku How Can I Resist You pro zpěvačku Debbi. Hrál jsem i s různými kapelami, rád jsem spolupracoval hlavně s improvizovanou skupinou složenou z klávesáka Eminema Luise Resta, producenta The Rolling Stones Dona Wasea na basu a dalších hudebníků z vydavatelství Motown. 

Poslechněte si Ivana Krale v Youradiu

První desku jste vydal na začátku 90. let. Jak se z vašeho pohledu funkce vydavatelství změnila?
Dřív label pomohl na svět kapele nebo zpěvákovi a čekal několik let, než se peníze vložené do projektu vrátily. Teď, ve světě Facebooku, dalších sítí a marketingu, je všechno daleko rychlejší. Když jsem ale nahrával Always, moc jsem s ostatními nekomunikoval, protože jsem si skoro všechno chtěl nahrát a zprodukovat sám.

Baví vás, když se nemusíte při nahrávání na nikoho ohlížet?
Sólo nahrávání je určitě jednodušší v tom smyslu, že s ostatními nemusíte pořád dokola probírat, jak má co znít. Pracuju tak daleko rychleji; když se mi zachce, můžu si jít zahrát třeba ve tři ráno. Vydavatelství podle mého názoru raději pracují právě se sólisty, je pro ně jednodušší domluvit se s jedním člověkem. To ale neznamená, že lidi z kapely nemám rád, pocit smečky je taky dobrá věc.  

Texty pro desku Always psala vaše dlouholetá partnerka Cindy Hudson. Jak tahle domácí spolupráce vlastně probíhá?
Já nahrávám na jedné straně domu, ona textuje v pokoji na druhé straně. Nejdřív jí dám demáč, někdy jí k tomu i řeknu, že tahle písnička by měla být doják a tahle zase čeká na nějaká peprná slova. Výhodou ale je, že si nemusíme nic moc vysvětlovat. Říká nicméně, že pracovat se mnou je docela těžké, protože jsem jediný, kdo striktně vyžaduje slova na předem danou melodii.

Pro koho vaše žena ještě píše?
Nedávno například psala slova pro klasickou hudbu italského skladatele Andrea Morriconeho, syna Ennio Morriconeho.

Stane se někdy, že text od Cindy odmítnete?
Některé písničky mají dvě textové verze, ale vždycky si nakonec vyberu. Škoda, že Cindy nepíše česky. Když jsme spolu dělali písničku Rest In Peace na CD Pocta Václavu Havlovi, museli jsme to mít za pár hodin hotové a mí oblíbení čeští textaři na to zrovna neměli čas.    

Které české textaře máte rád?
David Kollera pro jeho schopnost frázování a to, jak mu slova vždycky perfektně fungují s muzikou. Ivana Hlase, dokáže napsat výborné příběhy. Jiřího Suchého, který si krásně hraje s češtinou.

Album Always je žánrově rock 70. let. Myslíte, že tohle hudební období má pořád dostatek fanoušků?
Na světě přeci existuje tolik sedmdesátkových kapel, které jako kdyby byly na nekonečném turné! Takže poptávka určitě je. Sám mám hudbu té doby moc rád a vzkřísit onu “vintage” energii, zápal a zvuk byla velká zábava. Nejsem fanoušek moderních techologií a velkolepé produkce, dobrá písnička nepotřebuje berličku v podobě elektroniky. Jasně, i já jsem párkrát použil elektronické bicí, ale na Always jsou opravdické bubny. Ostatně slyšíte ty chyby?

Dokážete říct, které album z vaší diskografie je vám nejbližší?
Každá sólovka představuje určitou životní etapu, ale moje nejoblíbenější je asi Nostalgia. Nahrával jsem ji na Slovensku v neznámém studiu s neznámými muzikanty a musel jsem se stoprocentně spolehnout na sebe. Výsledek byl dost nejistý, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Když jsem pak s deskou vyhrál spoustu cen, začal jsem si věřit. Byla to důležitá životní zkouška.