Intelekt, divadlo, čaj. Floex křtil Zoryu
Po deseti letech přišel Tomáš Dvořák alias Floex s novou deskou. Kritikou velmi kladně přijadou Zoryu křtil v úterý v Paláci Akropolis. Křest konví čaje ale jako kdyby jen potvrdil, že nejlíp zní Floexova muzika doma v křesle.
Možná nevíte, že název Floexovy druhé desky Zorya je inspirovaný slovanskou bohyní noci. Deset let dlouhá noc však skončila a Zorya, jež Tomáše Floexe Dvořáka z dlouhého sna probudila, okamžitě získala pochvalné kritiky a nominace nových hudebních cen Apollo a Vinyla. A co je vůbec nejdůležitější, na Floexe nezapomněli ani fanoušci, což bylo patrné hned u vstupu do Paláce Akropoli, kde se Floexova novinka křtila.
Význam této události podtrhnula i samotná Akropole, Floex totiž dostal prostor v pravidelném projektu EuroConnections, v jehož rámci se zde jednou měsíčně představují zajímaví zahraniční umělci (v minulosti například Jaga Jazzist, Gabin či Digitalism). Zatímco domácí interpreti tu obvykle mají roli předkapely, tentokrát patřil večer domácímu umělci.
Ve skutečnosti byl však rozdíl pouze v tom, kdo zahraje první a kdo druhý. Floex i italové Musetta totiž odehráli plnohotnotné regulérní sety, navíc k sobě mají poměrně blízko i po hudební a osobní stránce (zpěvačka Musetty Marinella hostovala na Floexově desce v písni Nel Blue). Vzájemně si vypomohli také naživo.
Musetta, dvojice (naživo trojice) z Milána, popisující svoji tvorbu jako future-funk či neo-noir, se v Paláci Akropoli líbila, byť kromě úvodního přátelského pozdravu „ciao amici“ nijak nekomunikovala. Místo toho skvěle zafungovaly vizualizace za jejich zády; působivý průlet mračny, černobílý animovaný komiks nebo třeba krátký protikuřácký dokument k písni Nicotine.
Floexovy zmínky o audiovizuální performanci dostaly za své. Na komponované scéně se kromě jeho pultu s elektronikou, stupínku pro klarinetistu Jiřího Javůrka a bicích Mariána Petržely nacházelo spoustu rekvizit: model hory, mušle, ze stropu visel měsíc. A to ještě výtvarnice Veronika Vlková přinášela v průběhu setu jakési palmy. Sám Floex zase přišel na scénu s nasazenou medvědí (byl to medvěd?) hlavou. Celkově šlo o velmi neformální představení, vše se odehrávalo jakoby mimochodem.
Celý audio-vizuálně-divadelní zážitek se nesl ve stejně neuchopitelném duchu, jaký obě Floexovy desky. Intelektuální podtext večera podtrhl i samotný křest, Zoryu skropil čaj z konvice.
I přes nadšený potlesk se ale nelze ubránit dojmu, že Floexova posluchačsky náročná kombinace elektroniky, jazzu a ambientu má větší kouzlo v mnohem menším a intimnějším prostoru. Ideálně doma v křesle.
Floex
Support: Musetta
Praha, Palác Akropolis, 31. ledna 2012
