Hunger Games dokazují, že mainstream není sprosté slovo

Dražší, větší, lepší – zhruba tak by se dalo shrnout pokračování filmu Hunger Games podle knižního bestselleru Suzanne Collins. Sympatické na Hunger Games: Vražedné pomstě navíc je, že se chytrou a zábavnou formou snaží mladému publiku prodat myšlenky zásadního románu 1984 od George Orwella.

Pokračování filmu o zvrácené TV reality show Hunger Games z roku 2012 se daleko lépe daří artikulovat hlavní témata literární předlohy, jež jsou zároveň překvapivě dospělá (na rozdíl od tradičně rádoby senzačního českého podtitulu druhého dílu, který nemá s tím originálním – Catching Fire – takřka vůbec nic společného).

Podívejte se, kde přes svátky hrají Hunger Games: Vražednou pomstu

Ve druhém díle Hunger Games: Vražedná pomsta lépe pronikáme do politiky, do fungování systému fikčního světa Panem. Oproti prvnímu dílu se jeho hranice výrazně rozšiřují a nabízejí pohled na bublající dystopickou společnost, v níž, jak už to u dystopií bývá, můžeme vysledovat styčné body i s naší realitou. Může to být jen náhoda, ale film o společnosti rozdělené na privilegované a zbytek živořící v chudobě a o hladu možná v jemnějších konturách odráží i skutečný stav dnešního světa.

Samozřejmě, v souvislosti s mainstreamovým filmem s cílovkou převážně mezi teenagery jsou to trochu silná slova; Orwellovo 1984 i Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita jsou pořád trochu jinde, ale snaha prodat tyto myšlenky mladým lidem se cení. O to víc, když sérii Hunger Games srovnáme například s Twilight ságou – podobně zacílenou, ale na rozdíl od Hunger Games naprosto a beze zbytku dementní.

Hunger Games zkrátka nikdy nespadnou do úplného nesmyslu, kdy máte samou zoufalostí chuť narvat si sůl usazenou na spodku krabice s popcornem do očí. Místo toho si vás pozvolna omotávají kolem prstu. Ať už čím dál víc půvabnou a sexy Jennifer Lawrence v hlavní roli Katniss (z níš se postupně stává symbol revoluce a miláček lidu, který v ní a v jejích činech vidí šanci na nový život zbavený okovů diktátorského režimu), vedlejšími postavami typu Woodyho Harrelsona v roli jejího kouče a oscarového Philipa Seymoura Hoffmana coby strůjce hry nebo bombastickou výpravou. Na snímku je vidět, že po úspěchu prvního dílu dostala série od studia větší důvěru; vše tu působí minimálně o třídu epičtěji než ve víceméně komorní jedničce.

I po vizuální stránce si Hunger Games, zdá se, našly vlastní směr, který dost často, zejména v kostýmech a líčení, připomíná módní přehlídku v režii Lady Gaga. Chvíli to trvá, než si na to člověk zvykne, ale všechno je to tak přes čáru, až vám nezbude nic jiného než se té záplavě barev a extravagantních střihů poddat.

Dokonce zapomenete i na to, že i když podstatná část Hunger Games spočívá v zápasech na život a na smrt v obří aréně, film je jen minimálně explicitně násilný. Jde tu spíš o utváření a prohlubování vztahů mezi soutěžícími v extrémních situacích než o zobrazování zabíjení. To je ve většině případů zastoupeno jen přeneseně jednoduchým výstřelem z děla, signálem pro ostatní o smrti soupeře. Pokud tedy čekáte padající hlavy a jatka, nejspíš budete zklamaní.

Vy ostatní, pro které mainstream není sprosté slovo – Hunger Games mají nakročeno k solidní filmové sérii, takže pokud nechcete příští rok, kdy má premiéru další díl, naskakovat do rozjetého vlaku, doporučujeme dohnat. Jedno je jisté, druhý díl na ten další nalákal víc než dostatečně.

Hunger Games: Vražedná pomsta
Akční /Sci-fi/USA/146 minut
Režie: Francis Lawrence
Hrají: Jennifer Lawrence, Liam Hemsworth, Josh Hutcherson, Elizabeth Banks, Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman a další
Premiéra v ČR: 21. listopadu 2013