Hromy a blesky z piana Mikoláše Růžičky
Mikoláše Růžičku budete znát jako polovinu akustického dua Republic of Two. Klid a melancholii převedl i do svého sólo projektu Piano, který včera pokřtil v Paláci Akropolis. Žádné brnkání se ale nekonalo, tohle byl večer plný energie, hromů a blesků.
Mikoláš Růžička se do povědomí dostal díky akustické kapele Republic of Two, ve které hraje spolu s kamarádem Jiřím Burianem. Jejich pečlivě vystavěné příběhy v sobě nesou blízkost autorů, ale hlavně melancholii a klid.
Obojí si Růžička přetáhl do svého nového projektu Piano. Ve skupině s ním sice hrají ještě "republikoví" kolegové – baskytarista Štěpán Růžička a bubeník Honza Janečka, Piano se ale od Republic of Two liší.
Piano předkrmy
Jako hosté se v Akropoli představily dvě zpěvačky a klavíristky Káča (Šantrochová) a Sára (Vondrášková). Jejich melancholické, zajímavě vystavěné skladby jsou sympatické hlavně tím, že se pouští i do muzikantsky komplikovanějších vod. Jako předkrm před Pianem vynikající.
One Bit Wonder je ambientní duo Jiřího Buriana a Tadeáše Haagera, které si v Akropoli odbylo premiéru. Až si spolupráce téhle dvojice sedne, možná, že si atmosférické tracky bude publikum užívat víc než v "dresech" oblečení Burian a Haager.
Je ještě víc zadumané a klasickou písničkovou strukturu míchá s elektronikou. Na albu je navíc dobře slyšet vliv hračičky Ondřeje Ježka; to, co na deskách Republic of Two dokáže fantastický dvojhlas Burian – Růžička, na Pianu zastanou nejrůznější zvuky a útržky snů. Deska přesto z přehrávače zní jako poměrně klidná říčka, jejíž hladinu rozčísne vítr jen občas.
O to překvapivěji vyzněl křest v Paláci Akropolis. Ať už stál Růžička u klavíru nebo kytary, jedna zvuková plocha střídala druhou. Jako kdyby si do Prahy odskočily kousky Sigur Rós, jako kdyby se Piano rozhodli, že svoje klidné písničky vystřelí do kosmu; nevzrušivý hlas Růžičky vyrovnávala neuvěřitelná energie, již kapela na pódiu hodinu generovala.
Krásně tak vyzněly především nejklidnější skladby Waste of Time s hostující cellistkou Terezií Kovalou a It Wont Destroy Me; Piano naživo osekali drobnosti, které oceníte při poslechu v klidu pokoje, a do publika soustředěně vpichovali koktejl syrové síly a emocí.
A co teprve, když si Mikoláš Růžička – jako vždy milý, klidný a oblečený do vestičky a bílé košile – pozval na pódium rodiče alias kmotry desky, kteří včera slavili 36 let společného života. Pan Růžička za mikrofonem hovořil a hovořil; o svém synovi, o desce Piana, který naživo ani trochu nezní piano, i o věcech, jimž bylo jen těžko rozumět.
A Mikoláš? Pokřtěné album nevhodil mezi lidi, ale věnoval ho svému staršímu bratrovi, který stál ve třetí řadě. Neobyčejný rodinný večer v obyčejném pražském klubu.
Piano
Křest CD, support: Sára a Káča, One Bit Wonder
Praha, Palác Akropolis, 2. února 2012
