Hrdina Bowie: Jsem tady, ještě neumírám!

Obrovské překvapení připravil svým fanouškům britský zpěvák David Bowie, který letos v lednu v den svých 66. narozenin zničehonic vydal singl a ohlásil novou desku. Přivítejte lehce melancholického, ale stále zábavného a okouzlujícího šedesátníka na albu The Next Day.

Způsob, jakým David Bowie oznámil svoji novou nahrávku, působí v dnešní době sociálních sítí jako zjevení. Jsme zvyklí, že většina populárních interpretů informuje o nové desce dlouho dopředu. Bowie ale udržel nahrávání dva roky pod pokličkou, šestého ledna jednoduše vydal nový singl Where Are We Now? a oznámil, že za dva měsíce vyjde i celá deska.

Samozřejmě není jediný, který se obejde bez facewittrových smrští, se třetím albem mbv udělala nedávno to samé například irská kultovní kapela My Bloody Valentine. Jenže u ní se o přípravách nového materiálu diskutovalo skoro stejně dlouho, jako Axl Rose plánoval Chinese Democracy. Na vydání nové Bowieho desky by ještě 1. ledna nikdo nevsadil ani pětník.

Poslední dvě řadové desky Heathen a Reality vyšly Bowiemu v letech 2002 a 2003, během turné v roce 2004 ho postihla srdeční příhoda („odnesl“ ji pražský koncert, který Bowie sotva začal) a kromě vystoupení na dobročinném koncertě v New Yorku v roce 2006 nebyl v poslední době nijak aktivní. Danny Boylovi dokonce odmítl účast na nedávném spektakulárním zahájení Olympijských her v Londýně.

Poslechněte si Davida Bowieho v YouRadiu

Singl Where Are We Now? tedy přišel jako blesk z čistého nebe. Nutno přiznat, že za obří úspěch vděčí spíš fenoménu Bowieho comebacku; hudebně jde o obyčejnou melancholickou a taky trochu patetickou baladu, v níž Bowie odkazuje na období své slavné desky "Heroes", (sic!) natočené v roce 1977 v Berlíně. Mimochodem, tuhle desku parafrázuje i výtvarné řešení novinky The Next Day; Bowieho černobílou fotku z obalu Heroes částečně překrývá bílý čtverec s názvem alba.

“Here I am, not quite dying,” křičí ovšem Bowie v úvodní The Next Day, aby hned na začátku ukázal, že se vrací ve velkém stylu. Jistě, The Next Day není nikterak novátorská deska. Pokud bychom ji měli přiřadit do nějaké škatulky, byl by to nejspíš classic rock, přičemž za to, jak se žánr za posledních čtyřicet let rozšířil, může do značné míry samotný Bowie; chameleon, jehož hudební historie spoluvytvářela historii moderní populární hudby jako takové.

Bowie už nepotřebuje hledat nový výraz, a nepotřebuje hledat ani nového producenta, kterým je tu jeho dlouholetý souputník Toni Visconti. Spolu procházejí Bowieho hudebními obdobími, parafrázují je a přetvářejí do modelu David Bowie 2013. „Materiál na Davidově desce je silný a krásný. Jestli se těšíte na klasického Bowieho, najdete ho tam. Stejně spokojení budou ale ti, kteří od Davida chtějí něco nového,“ prohlásil Visconti v rozhovoru pro britskou BBC.

Měl pravdu. The Next Day je plná skvělých skladeb; ať už je to druhý singl The Stars (Are Out Tonight) s roztomilým klipem, kde si kromě Bowieho zahrála i herečka Tilda Swinton, dvojice pop-rockových hitů Valentine’s Day a Boss of Me a s neuvěřitelně chytlavými refrény, novovlnná jízda If You Can See Me nebo taneční kousek Dancing Out In Space. Kamaráda Iggyho Popa připomene Dirty Boys se saxofonem a zefektovaným vokálem. Nejlepší moment pak obstará monstrózní finále v podobě předposlední písně You Feel So Lonely You Could Die, taková A Day In the Life mezi nahrávkami Davida Bowieho.

Nová deska Davida Bowieho je zábavná, pestrá a barevná. Plná výborných melodií, chytrých textů, emocí. Jestli jsme měli čekat deset let, stálo to za to. A přestože Bowie zatím možnost turné vyvrací, naděje umírá poslední. Překvapovat, to umí Bowie zjevně dodnes.  

David Bowie – The Next Day
Vydavatelství: Sony Music
Celkový čas: 53:41
Seznam skladeb: The Next Day, Dirty Boys, The Stars (Are Out Tonight), Love Is Lost, Where Are We Now?, Valentine’s Day, If You Can See Me, I’d Rather Be High, Boss of Me, Dancing Out In Space, How Does the Grass Grow?, (You Will) Set the World On Fire, You Feel So Lonely You Could Die, Heat