Emiliana Torrini, hlas z Pána prstenů, zazpívala Praze svoje zážitky
Islandská písničkářka Emiliana Torrini, žena, která propůjčila hlas skladbě Gollum's Song z Pána prstenů: Dvou veží a která se mimo jiné podílela i na desce Body Language popové divy Kylie Minogue, přijela do Prahy představit vlastní poslední album Me and Armini. Hned na začátku koncertu nezapomněla zmínit probíhající mistrovství Evropy v házené mužů, na kterém bojoval i český tým (ten islandský se ale na rozdíl od Čechů dostal do semifinále), a také fakt, že v Praze je už podruhé. První návštěvu prý výrazně ovlivnil absinth.
Když je řeč o islandské hudbě, často padají slova jako „severská mytologie“, „gejzíry“, „studené pláně“, „led“ nebo „skřítci“. Stačí ostatně vzpomenout zasněné Sigur rós nebo výraznou a zároveň éterickou Björk.
Na Emilianě Torrini (32), byť se na ostrově narodila, není ale v tomto směru islandského nic; ostatně ani jméno, které dostala po italském otci.
Vlastně… Možná by se tu něco našlo. Když při jejím sopránu zavřete oči, nevíte, jestli – až je zase otevřete – na pódiu opravdu nespatříte nějakého skřítka.
Ale kdepak. Emiliana Torrini je spíš něco jako hračka na klíček, hlavou tak trošku v oblacích, ale jednou nohou v baru a druhou u okna otevřeného do luk a lesů. Panenka, která minulý čtvrtek skrz písničky provedla napěchovaný Palác Akropolis svým životem.
Když potkáte pravou lásku v nepravý čas
Téměř všechny skladby uvedla Emiliana příběhem, při vykládání se nervózně ošívala, aby větu záhy nedokončila slovem, nýbrž povedeným gestem či grimasou.
Fandové se tak dozvěděli, co může za vznik songu Me and Armini (skotská whisky, duch sousedky a nehty), o čem je Sunny Road (to když potkáte pravou lásku na pravém místě v nesprávný čas), kde se nahrávala skladba Birds (v lese na příkrém kopci), kolik kamarádů volalo, když poprvé slyšelo přidrzlou Ha ha (nespočet, ovšem jen „party ženě“, o níž písnička pojednává, se opravdu líbila) nebo která její skladba má nejhorší text (Gun pojednávající o partnerovi).
Sunny Road
Jestliže Emiliana Torrini není „typicky islandský artefakt“ – vždyť v některých momentech připomíná spíš Newyorčanku Fionu Apple – typicky seversky zasněná není ani hudba, kterou se svou doprovodnou kapelou dělá.
Její písničky si odskakují do folkrocku i country, Emilianě navzdory skřítkovskému hlasu sednou všechny polohy: jemná, meditativní i driáčnická a rozpustilá jako je hitovka Jungle Drum. Hlavně při takových skladbách vypadala Emiliana, přikovaná k mikrofonu a s levou rukou legračně vytrčenou, jako sympatická dětská loutka. A přestože se po pódiu neustále pohybovali muzikanti, kteří si vyměňovali nástroje, koncert si i díky skvělému zvuku udržel intimitu nutnou pro dokonalý zážitek.
Jungle Drum
Když Torinni při jedné z ladicích pauz zavtipkovala, že její tým je jako metalová skupina („máme tolik kytar“), bylo ještě daleko víc jasné, že velký koncert může předvést i sedm islandských fajnšmekrů ve svetřících a vestičkách.
Večer s Emilianou Torrini byl prostě skvělý.
Palec dolů patří jen upovídanému publiku při Torrinině předskokance a zároveň kapelové baskytaristce Lay Low.
Emiliana Torrini + Lay Low + SelfBrush
Palác Akropolis, Praha, 28. Ledna 2010
