Hankovy štěky: Všechno je moje
Jedno byste o mně měli rozhodně vědět. VŠECHNO, co se týká paničky, páníčka, zahrady, Pepper a našich koček, je moje.
Co to znamená? Že do všeho strkám svůj nenechavý nos, zadek a jazyk. Jen co přijde panička z nákupu nebo práce, je třeba udělat kontrolní prohlídku batohu. Ochutnat vše od krému na ruce, přes peněženku až po sáček od malinové kapsičky. Teprve pak můžeme pokračovat ve své existenci.
Jakmile se v místnosti objeví jakkoliv velká věc, podrobím ji generální prověrce – nejdřív je třeba to zkusit shodit, pak olízat, případně si do toho namočit tlapku nebo si tím ublížit. Poku se stane něco z posledních dvou jmenovaných, panička se mi bude muset věnovat, aby mě očistila nebo ošetřila.
Dům nepatří páníkům, ale mě, takže kdokoliv se octne v jeho bezprostřední blízkosti, koleduje si o ulízání do bezvědomí nebo naraženou kostrč. A i když nejsem na zahradě, nemyslete si, že na vás ne-vyskočím z okna. Vyskočím. A pak neutečete. Jste už totiž moje věc.
Kočky musím očichat při každém vstupu. Nejlépe zkontrolujete, jestli jde o vaši kočku, tak, že jí strčíte hlavu zezadu mezi nohy. Nemá na sobě kousek kapsičky? Nenese myš, kterou můžu sežrat a pak vyzvracet na koberec? To vše je třeba zjistit!
Je taky nutné mít pod palcem vizuální projevy páníků – ty totiž na mnohé upozorní. Panička je jako pěna, protože chce, abych nic neregistroval a byl klid. Páníček ale není zdaleka tak opatrný, proto mě vždycky upozorní na nově příchozí, cizí kočku nebo jídlo na zemi, které měl ještě v plánu sníst. Vlastně mi moc pomáhá. Možná z něj údělám svého náměstka.
