Hankovy štěky: Proč miluju BARF
Dnes jsem sice korba, ale před dvěmi lety byste mě nepoznali. Panička ze mě byla nešťastná, pro-tože jsem vypadal jak z koncentráku. Mou poslední šancí na přibrání bylo krmení syrovým masem neboli BARF.
Ne že by mi granule nechutnaly, já sežeru prakticky cokoliv. Panička mi jich strkala pod čumák několik druhů, všechny byly super. Jenomže jsem pak venku na procházce kadil asi devětkrát a vždycky hromadu jak od koně. Granule mnou prostě jenom prošly (tak jsem si vysloužil přezdívku Průtokáč) a mně nepřibylo ani kilo.
Pak jsme se na cvičáku seznámili s jedním chlápkem, který krmí psy masem. Panička vyzvídala tak dlouho, až jednoho dne přišla domů krabice plná zmrzlých balíčků. Prý se ale nemůžu cpát jenom masem (čert vem všechnu tu “chytrou” literaturu o BARFu!), tak mi k němu začala dělat i mix zeleniny. Je mi líto, že místo toho, abychom chodili po venku, stojí každý týden tři hodiny u mixéru. Ale asi to dělá proto, že mě miluje. Tak to přežiju.
Nastalo i období pod psa. Panička neměla moc času a začala obsah mé misky flinkat. Nedávala mi zeleninu, svalovinu a další doplňky, jen nějaké blafy z jatek. Ale potom, co jsem nám na protest v noci několikrát pokadil obývák a nazvracel do bot, to začala dělat zase pořádně. Hurá! Takže teď vykáknu čtyři bobky jak od čivavy za den a jsme všichni spoko. A moje srst se navíc leskne jak psí kulky!
V parku se mě často kámoši na granulích ptají, jestli po všem tom syrovém mase nemám chuť sežrat i paničku. Nebo na mě štěkají, že stejně umřu na kost zapíchnutou v žaludku. Co na to říct? Bylo by lepší, kdyby je jejich páníci začali místo krmení blbostmi krmit pořádnou flákotou.
