Hankovy štěky: Proč je rčení „jaký pán, takový pes“ úplně mimo
Tak v první řadě, pokud je to pravda, má naše panička pěkně rozpolcenou osobnost. Kombinace pitbulla a chrta v jedné víceméně harmonické domácnosti (a už vůbec ne osobnosti) není totiž úplně častá. Ale pokud připustíme, že je panička něco jako štěně ode mě a Pepper, pak má určitě to nejhorší ze mě a to nejpatetičtější z Pepper.
Po mně je asi tvrdohlavá, nedá si říct a pořád se stará o vše, po čem je jí vlastně velké kulové. Doma se mi říká ministr Zbytečných věcí a pokud je to pravda, pak je panička moje místopředsedkyně. Taky se neumí uklidnit, dokud nepadne, v tom je nenapravitelná jako já. Ale nemají to tak náhodou všichni majitelé pitbullů? Klidně mi to napište.
A jaká je Pepper a jak se jí panička podobá? Pepper je taková šťastná hromádka neštěstí… I když je happy, nažraná, nic ji nebolí a je jí teplo, stejně se tváří, jak kdybyste jí sežrali svačinu i se sáčkem. To je taky paničce tak trochu podobné. Stejně tak obě milují lidský kontakt, a když je jednou začnete lechtat na zádech nebo hladit na hlavě, nenechají vás přestat, dokud neutečete.
Jak to tedy je?
Kdybychom my psi byli jen z poloviny tak zkažení a plní nenávisti a záště jako lidé, už bychom vás museli všechny dávno sežrat. Jaký pán, takový pes nás vlastně ošklivě uráží. My jsme čisté bytosti. A vy jenom huntujete planetu, ubližujete sobě, ubližujete nám a zabýváte se kravinami, místo toho, abyste nad nimi zvedli nohu a… Však vy víte.
Takže vás chci poprosit – dělejte všechno pro to, abyste se nám alespoň trochu podobali. Tím samozřejmě nemyslím, abyste si na ulici očichávali zadky a olizovali genitálie… Však vy víte.
Svět pak bude hned hezčím místem…
