Hankovy štěky: Povinná výbava na dovolenou s pitbullem
Přístí týden jedeme s pár lidmi někam ke hranicím se Slovenskem na chatu. Panička nás samozřejmě bere oba s sebou. A jelikož já jsem hyperaktivní a Pepper nemůže být venku ani na minutu bez vodítka, není to pro paničku ani tak dovolená, jako spíš pracovní cesta. A co si na takovou pracovní cestu musí vzít s sebou?
- Náhradní vodítko. A vlastně i náhradní náhubek a obojek. Ve společnosti lidí jsem ukřivděný a nervózní, když se mi panička nevěnuje, nedejbože, abychom byli venku. Mám tedy tendence na sebe strhávat pozornost, nejlépe ničením toho, co se v „divočině“ nebo maloměstských krámech nedá sehnat, jako je tlusté vodítko nebo široký obojek pro Pepper. Proto s sebou musíme mít všechno dvakrát.
- Hotovost. A raději hodně. Je totiž nad slunce jasné, že i když budu běhat celý den po kopcích a lesích, stejně se v noci pokadím na koberec v apartmánu. Zaručeně. Jenže není nic, co by nespravily ty pokreslené papírky, ve které tak věříte. Takže je dobré mít u sebe hotovost a různé neshody s ní smáznout.
- Aulin, Ibalgin a Voltaren (případně Neurol). Mezi lidmi a dalšími psy mě panička musí mít na vodítku. To je jasné. Jenže mně to nedá a zkouším, jestli náhodou nepovolilo nebo mě z něj panička jen nezapomněla odepnout nebo náááhodou neřekla „volno“ a já se jen přeslechl. Long story short – s paničkou za každých 20 minut na vodítku minimálně desetkrát cuknu, a vzhledem k tomu, že nemá nejpevnější tělesnou konstituci, jsou pro ni delší pobyty se mnou mezi lidmi a na neznámých místech dost bolestivé. Ale není nic, co by nespravil prášek na uvolnění svalů, pilulka proti bolesti a uklidňující gel, takže nechápu, na co si pořád stěžuje.
- Dobrá nálada. Pamatujete takové ty pitomé letáky s reklamou na tábor? Vždycky tam byla v seznamu toho, co si přibalit, zmíněná i dobrá nálada. Tak jsem se tím nechal inspirovat. Paničce musím do dvou ruksaků přibalit kvanta dobré nálady, protože je mi jasné, že už po cestě na druhý konec republiky vyleze z auta, bude si rvát dredy a křičet: „Proč nemůžu mít normáního psa?!“ Někdo tady potřebuje dvě dávky dobré náladičky, což?
Už se moc moc těším, až vám napíšu, jak jsem se měl!
