Hankovy štěky: Nezažil váš pes těchto 5 věcí? Pak je to šťastné zvíře
Svět umí být i pěkně kruté místo. Což nemusí váš pes nikdy zjistit. Pokud se mu u vás neděje těchto pět věcí, klidně si dejte před jméno titul Skvělý páník.
- Hlad. Jestli nemáte na jídlo pro psa, asi byste neměli mít ani toho psa. Stejný problém jako hlad je ale i nekvalitní jídlo. Od štěněte jsem měl prémiové granule. Nicméně jsem vykadil dvakrát tolik, než jsem snědl, a navíc si díky četnosti kadění vysloužil přezdívku průtokáč. Taky jsem byl moc hubený a neměl zrovna nejhezčí srst. Tak panička zjišťovala, jak to změnit. Začali jsme s BARFem (syrové maso) a všechno se spravilo. Ale museli jsme kvůli tomu koupit obří mrazák, jídlo mi z něj musí panička vytáhnout včas, aby stihlo rozmrznout a občas vypadá celá kuchyňská linka jako pracovní stůl Freddyho Kruegera. Hlavní ale samozřejmě je, že já jsem ok.
- Život jen za plotem. U starší generace žijící na vesnicích panuje přesvědčení, že pes může být jen uvázaný u boudy a jediný jeho výlet za hranici plotu má být na veterinu. Jenže doba se změnila. Můžete mít zahradu velkou jako fotbalové hřiště, stejně nás začne nudit. Je to jako být zavřený celý život v obřím bytě. My ale chceme objevovat! Čichat! Olizovat! Seznamovat se! Když mě panička vezme jen okolo domu, odmítám jí vrátit botu nebo míček. Pepper to naštěstí taky pochopila, a když nejsme venku alespoň jednou denně půl hodinu v kuse, počůrá celou chodbu. Pravidla jsou pravidla!
- Strach. To, že po mně panička hodí polštářem, když si půl hodiny v kuse oblizuju kulky tak vášnivě, že to musí slyšet i sousedka, nepočítám za žádné týrání zvířat. A vy byste taky neměli. Nicméně pokud váš pes žije v neustálém strachu z jednoho člena domácnosti (nebo nedej bože z více členů!), ničíte mu tím jeho poměrně krátký život. Všichni máte občas nervy a je jednoduché si to vybít na tvorovi, který se vám podrobí. Ale doporučuji to nedělat. Taky byste se v příštím životě mohli narodit jako svůj pes.
- Stěhování. Naše chrtice z Chrtů v nouzi k nám přišla v pěti letech. Víc než půl roku jí trvalo, než se u nás začala cítit opravdu sebejistě a vyhodila s radostí do vzduchu ponožku. Když si představím, že by ji dala panička po roce u nás pryč a ona si tím vším bude procházet znova, jímá mě hrůza. A to ani nemluvím o tom, jaký život měla předtím. My nežijeme šedesát let. A je na vás, abyste nám tu chvilku po svém boku dostatečně zpříjemnili. Proto nás nestěhujte, nevyhazujte ani nepřivazujte samotné ke stromu v lese.
- Lhostejnost. I kdyby mi panička nekupovala libové maso, i kdybych s ní nemohl každou noc spát v teple a suchu a i kdybych nechodil každý den na krásné procházky kolem vody a do lesa, přežiji to. Ono vlastně stačí, že mě panička bezpodmínečně miluje. I když často pokouším trpělivost všech obyvatel domu, stačí mi jeden pohled do očí paničky, abych věděl, že jsem její chlupatá prdelka. A to je to nejvíc, co pes může cítit. Co ve vašich očí vidí váš společník?
