Hankovy štěky: Nástroje pitbulí pomsty
Je pravda, že my psi nejsme škodolibí, protože takové emoce nejsme schopni. Ale máme manýry, které jsou pomstě dost podobné. A nejlepší jsou samozřejmě ty pitbulí.
Když jsme frustrovaní, dlouho sami nebo náhodou neděláte zrovna to, co nám na očích vidíte, máme někdy tendence kousnout se a udělat vám doma trochu peklíčko. Nedivte se. Chováte se k nám jako k malým dětem, a tak i my se někdy na oplátku chováme jako rozmazlení fracci.
Já mám třeba problém s odloučením, dlouhodobou provokací balónkem, jídlem nebo sousedem, a přímo bytostně nenávidím ploty, obzlášť jsem-li já na opačném konci než panička.
Doma o samotě nerozkoušu jen tak nějakou věc, ale její naprosto nejoblíbenější věc. To znamená: Nerouzkoušu hudební CD, co jí zůstalo po bývalém, ale celou sérii Červeného trpaslíka. Nerozkoušu svou hračku, ale její telefon. Nerozkoušu časopis, ale knížku z knihovny.
Taky rádi očůráváme gauč na návštěvě, na které nechceme být, nebo ničíme krásně uspořádané záhonky na zahrádce, případně vyhrabáváme květináče, přičemž ochotně asistují i kočky, které mají pomstu v krvi.
Ale jen pitbul dokáže rozkousat kovovou sponu pásku a překousat vodítko, když se páníček na vteřinku zakecá při venčení v parku. Jen pitbul přeskočí skoro třímetrový plot, aby hystericky doběhl paničku, která jen vyšla před barák zamknout auto.
Jako nejlepší nástroj pomsty se mi jeví vykadit se paničce do cesty. Samozřejmě myslím doma. To dělám především v noci z pátku na sobotu nebo ze soboty na neděli, protože vím, že panička přijde domů pozdě a v podivném stavu. Není totiž nad to, když do nějaké lahůdky šlápne. Tak, a to máš za to, že mě občas štveš!
