Hankovy štěky: Každý správný pes má svůj fetiš
Mám spoustu energie. Když neodčerpám tak akorát, mám tendenci být malinko obsedantně kompulzivní. Jenomže každý z mých rituálů je mi za nějaký čas zatrhnut.
Jako štěně jsem měl nejlepší fetiš – rozkousávání ovladačů. Stačilo, aby šla panička někomu otevřít, a hned jsem se zmocnil černého krasavce položeného u televize. Když přišla, začala hrozně křičet. Bůhví proč. Bylo to kvůli tomu, že vrtím ocasem? Že dýchám? Nebo protože pode mnou leží na cucky elekt-ronika za tisícovku? Kdo ví.
Takhle to šlo s ničením elektronického vybavení domácnosti dál. Vždycky však přišla s křížkem po funuse. Jenže pak mě načapala, jak se snažím sežrat celou DVD sérii seriálu Přátelé. Přitom jsem se jí tím snažil jenom pomoct. Čuměla na to totiž od rána do večera a podle mě měla závislost… Dost mě pokárala. Tak mi to konečně došlo: “Aha! Tak tohle ji štve – že koušu věci! Fajn, nechám toho.”
Jenže co dělat s přebytkem energie? Každý správný pes má totiž podle mě svůj fetiš. Od té doby jsem vystřídal několik více či méně devastujících návyků. Ten předposlední byl tahání bot po místnosti. Když jsem ji nebo páníka začal vítat, musel jsem mít něco v tlamě. Nejdřív jim to připadalo vtipné. Když mě to ale chvíli nechali dělat, nezvládl jsem vítat bez toho, abych si do tlamy nacpal trenýrky, tepláky, triko a kočku. A toho jsem se jen tak vzdát nechtěl.
Když jsem pochopil, že se to paničce nelíbí, začal jsem před ní utíkat, abych se vyhnul zabavení věcí a mohl pokračovat v jejich slastném přežvykování. Nastal tvrdý režim. Podlehl jsem… Naštěstí jsem ale vynalezl něco nového.
Teď miluji otírání se o nábytek. Hlavně o postel a jedinou bílou zeď v našem domě. Nejlépe železnou částí obojku, vydává to pak hezké zvuky. Zatím u toho panička jen mlaská a kroutí hlavou. Už teď se ale nemůžu dočkat, až to udělám po návratu z deštivé procházky zablácenými polňačkami. To bude teprve paráda! A schválně, jestli mi to zase zatrhne!
