Hankovy štěky: Jak jsme byli na dovolené
Panička učinila odvážné rozhodnutí: Vzala nás s Pepper na dovolenou s sebou. Jsem rád, vážně. Moc hezky jsem si to totiž užil. Akorát pak panička tři dny prospala a musela k doktorovi se zády.
Přijeli jsme ke krásnému jezeru. OKAMŽITĚ jsem se v něm potřeboval okoupat. Jenže panička bůhví proč pořád nemohla vybrat vhodné místo k usídlení. Pepper z toho vedra začala stávkovat (lehla si a dál nešla), což mi dalo prostor zaskákat si pořádně do vody. Několikrát jsem zaplul pod hladinu a panička málem dostala mrtvici. Když mě chtěla dát na vodítko, abych s tím přestal, utíkal jsem. Tak jsme zůstali tam, kde to zapíchla Pepper.
Pepper se sbírala na dece a já oblažoval svou přítomností i ostatní obyvatele pláže. Kdykoliv šel někdo do vody, šel jsme si hned zaplavat s ním. To se ale nikomu moc nelíbilo, takže mě panička připnula na vodítko. Už jsem raději neprotestoval, protože vypadala vztekle.
Jenže zůstat na břehu, když jsem u vody, se mi nelíbilo. Nejdřív jsem jí hlavou třikrát rozbil koleno, a když byla celá od krve, řekl jsem si, že půjdeme do vody společně, nebo půjdu sám, ale půjdeme. Zabral jsem, a jelikož byla bosky, nezvládla mě zbrzdit. Netřeba říkat, že ji to na kamínkové pláži trochu bolelo.
Když mě po třech hodinách skákání, otravování, přetahování a plavání přestala bavit voda, začal jsem se k hrůze všech ostatních na pláži věšet na větve stromů podél vody. Panička řekla, že už toho divadla bylo dost, a šli jsme nahoru do restaurace.
Tam na mě padla únava, tak jsem byl hodný. Večer jsme se nakrmili a šli spinkat do auta. Pepper to v noci nevydržela, seskočila z matrace v autě dolů mezi tašky, přičemž se tam ráno zamotala nohama do sedaček a nemohla ven. A já, jelikož jsem večeřel konzervu, jsem měl trochu prdíky, takže jsem přes noc proměnil auto v plynovou komoru.
Vstávali jsme v šest. Pršelo a skoro všichni ostatní výletníci odjeli, a i my se k nim po chvilce přidali. Fotky z této krásné dovolené nejsou, protože to panička nestíhala. Škoda, moc by se vám líbily
