Hankovy štěky: 6 důvodů, proč je označení pejskař diagnóza
Jsou lidé, kteří mají zvířata rádi tak nějak normálně - neubližují jim, ale taky je nepotřebují mít v posteli. Pak jsou tací, jež by si raději uřízli ruku a vyhodili ji z okna, než by se dotkli psa nebo kočky. A pak jsou tu psí fanatici, neboli pejskaři.
- Dobrovolné vycházení i při nepříznivém počasí. Tím, že si pořídíte psa, se zavazujete k tomu, že budete minimálně třikrát denně opouštět teplo domova, abyste se potili na slunci, mrzli ve sněhu nebo vláli ve větru. Pejskaři jsou v tomhle trochu podobní svým psům – i když venku mrzne, až praští, budou stát venku s dalšími pošahanci a s radostí a omrzlinami pozorovat, jak si spolu hrajeme. Neříkejte mi, že by tohle absolvoval normální člověk.
- Podivné záliby. S tím souvisí i další podivné radosti v životě pejskaře – klidně bude trávit celý den broděním se v bažině při honu nebo si nechá, jako moje panička, totálně sešrotovat záda na cvičáku jen pro ten pocit, že měl jejich pes skvělý den a bude se mu v noci hezky hajat.
- Zvířecí blízkosti. Pejskař je při příchodu do bytu, kde nejsou poškrábané dveře, na věšáku vodítka a celá sedačka od chlupů a slin prostě nervózní. Když zazvoní zvonek a pak neslyší štěkání nebo někdo zběsile neletí k domovním dveří, má pocit, že se ocitl v jiném vesmíru. A doma samozřejmě za tohle všechno své psy láskyplně peskuje. Přitom to milujete a my to víme!
- Žádný osobní prostor. Někdo si na bolavá záda přiládá ledvinový pás, pejskaři psa. Panička, a věřím, že i ostatní pejskaři, se dávno vzdali svého osobního prostoru. Mačkáme se na vás v noci, nedáme vám pokoj u filmu a kamkoliv se vydáte, pleteme se vám pod nohy. Panička sice pořád špačkuje, ale když si lehne a já tam náhodou nejsem hned nakýblovaný, už volá: „Kde je Hankoušek? Jaktože nejsi u paničky?“ Takže tak.
- Děti? Ne, děkuji. Raději psa. Samozřejmě je mezi pejskaři hodně těch, co mají děti, ale to podle mě není tak úplně psy posedlý člověk. To může být jen někdo, kdo děti nemá nebo je má z baráku pryč. Pejskaři se totiž nerozplývají nad roztomilostí miminka, nýbrž mapují každý náš pohyb, aby mohli cokoliv roztomilého hned zdokumentovat a sdílet to se zbytkem světa. Nesnáším focení, proto musím být neustále ve střehu, když panička sahá na telefon. Ale Pepper to má na salámu, takže má panička plný telefon jejích fotek s jazykem ven z tlamy, čuměním do dálky nebo usnutím na kočce.
- Nechtějí se bavit o ničem jiném. Ať už panička naváže konverzaci s kýmkoliv o čemkoli, vždycky se to nějakou nepochopitelnou záhadou stočí na hovor o zvířatech. A normální lidi samozejmě nezajímá, že máme s Pepper krásnou srst díky BARFu a milujem procházky kolem vody. Proto má paničku spoustu lidí za blázna a snaží se konverzaci s ní raději vyhnout. Kromě těch, co patří do pejskařské sekty, samozřejmě.
