Hankovy štěky: 5 věcí, ve kterých jste co se týče nás nejčastěji úplně vedle

Pavla Gabrhelíková
28. 1. 2019

Tak se na to podíváme...

Že se něco nějak dělalo desítky let, ještě neznamená, že to bylo správně. Existuje pár obecně rozšířených omylů, kterým pořád věříte. A jako zodpovědný zástupce psí rasy vás chci pochopitelně vyvést z omylu.

„My máme zahradu, tak s ním nemusíme chodit na procházky.“ Je úplně jedno, jestli máte za barákem dvorek nebo fotbalové hřiště. Stejně je to pro nás za chvilku nuda. Navíc někteří z nás se ani pořádně nevykadí na vlastním území. Což naštěstí není můj problém. My prostě potřebujeme chodit ven! Chci čichat, která fenka chárá, nebo jestli se v okolí neobjevil větší a silnější pes než já. Když nám to nedopřejete, zdrháme. Protože nuda. My s Pepper chodíme na výzvědy třikrát denně, i když bydlíme v baráku. A stejně myslím, že je to málo.

„Kastrace je zvěrstvo a fenka by měla mít alespoň jednou za život štěňata.“ Nevím, jak vy, ale já teda rozhodně neumřu, když si nevrznu. A fenky nebrečí každý večer do deky v pelechu, že neměly štěňata. Pokud váš miláček stráví hárání sousedky kňučením u dveří a držením hladovky, mnohem víc by se mu ulevilo, kdybyste mu od těch kulek odlehčili. Já se nijak zvlášť netrápím, tak se mi ty moje dva poklady pořád houpají pod ocasem.

„Ten náš Puňta mi prostě rozumí. On moc dobře ví, co provedl!“ Neříkám, že nevím, že se doma nekadí, nečůrá a nekradou věci z koše. Ale neznamená to, že chápu všechno, kvůli čemu by na mě lidi řvali. To, že na vás koukáme a snažíme se vás uchlácholit konejšivými signály, ještě neznamená, že chápeme, proč po nás chcete, abychom leželi TADY a ne o metr dál. Přestaňte nás proto polidšťovat a zkuste nám dávat signály, kterým bychom mohli porozumět. U paničky například vím, že je zle, když začíná její komunikace se mou slovy: „No to si ze mě děláš…!“

„Ten pes je hrozně agresivní, protože je dominantní!“ Kdybyste se někdy v životě setkali se psem agresivním proto, že je dominantní, věřte mi, že na to v životě nezapomenete. Většina psů ale zaútočí, protože má jednoduše strach. Když nás zaženete do kouta a dostanete až na samou hranici strachu, zvolíme si buď útěk, což teda děláme mnohem raději, nebo útok. A za to, že se bojíme, můžete vy! Tak například já mám strach ze sáčků, protože se mi jako štěněti zahákla za krk taška od vietnamce a pronásledovala mě, kamkoliv jsem šel!

„Vždyť mu to chutná, tak proč bych mu nedal?“ Bohužel musím přiznat, že ve výběru jídla nejsem chytřejší než panička. Zblajznul bych buřt s hřebíky i steak s krysím jedem. Stejně tak bych klidně vypil půlitr piva. Taky bych dokázal žrát každý den nějaké levné granule z obchoďáku. Ale panička ví, že by mi nic z toho neudělalo dobře. Takže mě hlídá, abych jedl dostatek zdravých věcí a venku pokud možnost nestrkal do tlamy nic. Dá se tedy předpokládat, že budu žít hodně dlouho a hodně blaze. Díky, paničko!

„On je hodný, nebojte!“ Já vím, že je váš Azor ztělesnění dobroty, ale pro mě je to prostě jen velká černá šelma, která běží bez vodítka na mě a na paničku. A podle toho se zachovám. Jenže panička nechce, aby bylo ublíženo jakémukoliv pejskovi, i když má páníčka nezodpovědného idiota, takže se pořád s někým dohaduje a vysvětluje, že psi bez umu přivolání prostě nemůžete pouštět bez dozoru na volno.