Hankovy štěky: 5 důvodů, proč si někdy připadám jak ve Hře o trůny
Panička začala koukat na Hru o trůny. Samo sebou, že koukám s ní! Jsme teprve na začátku čtvrté série a už pozoruji mezi seriálem a mým životem hned několik paralel.
- Samá zrada. Když už si myslíte, že máte své vítězství na dosah, něco se ošklivým způsobem zvrtne. Tak tohle zažívám každý den. Když už to totiž vypadá, že mě panička nechá sežrat už načatý polštář nebo jde směrem k miskám s jídlem, v poslední chvíli to stočí a jde se vyčůrat. Nebo si udělat pití. Nebo pro vyprané prádlo. Těmito zradami si procházím každý den.
- Neustále musím snášet následky zimy. Panička nás krmí masem. To samozřejmě nemůžeme mít v lednici, takže v pracovně je obří mrazák. Ten je plný všeho možného masa. No jo, jenže když toho má panička hodně, zapomíná žrádlo včas vytáhnout, aby stihlo rozmrznout. Pak už jen zbývá zapojit nejkreativnější nápady, jak ho co nejrychleji rozpustit. A chudák pes musí čekat. Kam se hrabou Bílí chodci!
- Boj o moc. Jsem pitbull, a proto si nenechám ujít žádnou příležitost vyzkoušet, jestli je ještě panička ve formě a zvládne stát v čele smečky. Návštěvy to schytají rovnou. Stačí dvounožcům nužského pohlaví „nechtěně“ skočit tlapkama rovnou do rozkroku a ženským lehce podrazit nohy, hned jak vejdou do dveří. Já jsem pánem severu!
- Nezdravé projevy citů. Ne že bych doma ojížděl jiné psy, nebo dokonce paničku, ale o přehnané citové výlevy u nás není nouze. Panička se s námi každé ráno vítá, jako kdyby nás viděla po deseti letech, a dostávám denně tolik pusinek, že už bych měl být na odpusinkovací kúře (nebo spíš ona).
- Nástrahy číhají všude. Jakmile mám pocit, že je klid, nastartuje soused před barákem auto nebo na mě odněkud přistane kočka. Pak nemá být chudák pes pořád ve střehu… Tuhle vedle v noci spadla v obýváku ze stěny fotka a já myslel, že se k nám snaží dostat zásahovka. Tak jsem vzbudil celý barák. Ale jestli seriálem Hra o trůny žijete taky, jistě víte, že opatrnosti není nikdy nazbyt!
