Guns N‘ Roses, skvělý cirkus i po dvou hodinách čekání
Dva roky po vydání patnáct let očekávaného alba Chinese Democracy se do Prahy vrátila slavná hard rocková skupina Guns N' Roses. Pánové soustředění okolo zpěváka Axla Rose na sebe sice nechali stejně jako na svém pražském koncertě před čtyřmi lety dlouho čekat, ale trpělivost se rozhodně vyplatila. Našlapaná skoro tříhodinová show s výborným zvukem nemohla nikoho nudit.
Úvod koncertu obstarala úderem čtvrt na devět skupina Danko Jones. Její svižný punk’n’roll ozvláštněný nějakým tím hardrockovým sólíčkem neurazil, ale ani nenadchl. Možná i proto, že tahle kanadská trojice dobře věděla, co je jejím úkolem, a občas se zdálo, že důležitější než hraní je pro ni hecovat mezi písničkami publikum, zda se dostatečně těší na Guns N‘ Roses. Chvíli po deváté pak Danko Jones pódium opustili a nastalo úmorné čekání na hlavní hvězdy.
Čertík, který pořád skvěle zpívá
Zvěsti o tom, že Guns N‘ Roses si na svém letošní turné řádně dávají na čas, se ukázaly pravdivé. Axl Rose s nezbytným šátkem kolem hlavy i jeho doprovodná skupina totiž na pódium vstoupili až chvilku po čtvrt na dvanáct v noci.
Čekání se ale vyplatilo. Našláplá úvodní trojice písní Chinese Democracy, Welcome to the Jungle a It’s So Easy totiž ukázala, s čím budou mít diváci ten večer čest: velký rock’n’rollovým cirkusem. Obří světelný park, tolik ohňů, že z toho musel mít požární technik O2 Areny několik týdnů předem špatné spaní – a hlavně skvělá hudba.
Sedmičlenná doprovodná kapela se třemi kytaristy připravovala hutný podklad pro ten největší trademark, kterým Guns N‘ Roses disponují, totiž jeden z nejcharakterističtějších ječáků hard&heavy scény. Axl Rose sice za dva roky oslaví padesátku, ve formě je ale jako zamlada; po pódiu pobíhá jako čertík a zpívá bez zaváhání a falešných tónů. Navíc o sobě dobře ví a koncert si evidentně užívá; čert vezmi, že ještě nezaregistroval, že naše země se už nejmenuje Czechoslovakia.
Nejlépe zněli, když hráli nové skladby
Dramaturgicky samozřejmě koncert nepřinesl žádná zásadní překvapení; rychlejší kusy se střídaly s baladami, při kterých se na pódiu občas objevilo i křídlo, na nějž se při skladbě November Rain doprovodil samotný Axl Rose.
Základ koncertu ovšem tvořily písně z posledního alba Chinese Democracy (Better, Shackler’s Revenge, I.R.S., This I Love nebo Street of Dreams), došlo i na některé raritky (cover verze Another Brick in the Wall Part II nebo kytarové sólo do podkladu melodie z Růžového pantera) a také na staré hity (You Could Be Mine, Live And Let Die nebo Knockin‘ on Heaven’s Door). Z těch zásadních chyběla asi jediná Don’t You Cry.
You Could Be Mine
http://www.youtube.com/watch?v=MGNytJW19yM
Nutno ovšem podotknout, že nejopravdověji zněla kapela, když hrála nový materiál; při vzpomínkách na staré fláky se v několika málo momentech člověk neubránil pocitu, že poslouchá sice slušný, ale revival starých Guns N‘ Roses. Asi nejmarkantnější to bylo při stařičké Sweet Child o‘ Mine, kdy se do hlavy drala myšlenka, že co kdysi zahráli na kytary
), která skončila krátce před druhou v noci.Welcome To the Jungle, Prague!
http://www.youtube.com/watch?v=ty0ZXmv9mx0
Sweet Child O´Mine
http://www.youtube.com/watch?v=T_r7a8DRdPg
Ano, můžeme dlouze debatovat, že hard rock, jak ho hrají Guns N‘ Roses dnes, je dávno přežitý žánr, ano, můžeme dlouho debatovat, zda si kapela na pódiu zaslouží jmenovat se Guns N‘ Roses, když z původních členů skupiny v ní zůstal jediný Axl Rose. Pražský koncert ale ukázal, že tahle parta ještě zdaleka neřekla poslední slovo.
Guns N‘ Roses, Danko Jones
Praha, O2 Arena, 27. září 2010