Glen Hansard a Markéta Irglová obalili svůj rozchod deskou
"Oscarová" dvojice Glen Hansard - Markéta Irglová natočila desku Strict Joy, v níž se jasně odráží její bývalý vztah. Přesto (nebo právě proto) je to deska povedená.
Hudba irského písničkáře Glena Hansarda a Češky Markéty Irglové je od začátku založená na silných emocích. Živočišný Hansard, éterický hlas Irglové a jako bonus pohádka, kterou oba od natáčení filmu Once v roce 2007 žili. Svět popmusic tehdy dostala do kolen jejich oscarová skladba Falling Slowly, do které autoři vtiskli snad všechny myslitelné pocity dvojice, která se někdy měla ráda – od něhy přes dravost až po smutek. Od letošního sprna už sice Hansard s Irglovou milenecký pár netvoří, hudebně jim to ale funguje snad ještě lépe než před Once.
Podívejte se na Falling Slowly
Nepoznal jsem, že už spolu nejsou
Druhá společná deska Irglové a Hansarda, tentorkát pod hlavičkou The Swell Season, se jmenuje Strict Joy. Dvojice ji za doprodovu Hansardových The Frames začala natáčet v létě jen chvíli poté, co se rozešla. "Když jsme se na začátku srpna potkali ve studiu, byli akorát čerstvě rozejití, překvapivě to ale nebylo ani trochu divné. Já sám jsem to vůbec nepoznal, že spolu nejsou jsem se dozvěděl až ve chvíli, 
kdy bylo natáčení rozjeté," řekl v rozhovoru pro The New York Times Peter Katis, který s Irglovou a Hansardem desku dělal.
V podobném duchu mluví i Markéta Irglová, pro níž bylo natáčení desky přirozeným způsobem, jak se s rozchodem vyrovnat. " Základ našeho vztahu s Glenem vždycky tvořilo přátelství a hudba. Jakkoliv můžete tohle album označovat za rozchodové, s čímž v podstatě souhlasím, desku jsme prostě udělali tak, jak jsme si mysleli, že by měla znít. Kdybych se všemi těmi věcmi, které se přihodily, trápila, bylo by to celé daleko těžší," říká ve stejném rozhovoru.
Písničky, ze kterých se valí emoce
Konec vztahu a odpovídající emoce jsou z desky cítit z každé noty; i když znát příběh Irglové a Hansarda k tomu ani není třeba. Strict Joy, která odkazuje na báseň irského autora Jamese Stephense Strict Care, Strict Joy, totiž spolehlivě funguje jako vyvolávač vlastních zkušeností a zážitků.
V úvodní Low Rising (na klip koukněte tady) Glen bolestně vyštěkne verše chci, aby sis tu sedla a mluvila/chci přijít na to, co jsem udělal špatně…, atmosféra skladby přitom jako kdyby vypadla z desek Leonarda Cohena. Podobné pohnutí mysli vycítíte i z I Have Loved You Wrong, ve které Irglová po svém, tedy s jemným smutkem, říká, že ten cizí orgán v mojí hrudi stále bije pro tebe. I skladby Two Tongues nebo In These Arms jsou typicky Irglovsko-Hansardovské, tíživé momenty se v nich střídají s chvílemi extáze a vodopády slov a emocí. V The Rain zase Irglové vokály pěkně dokreslují naléhavost songu, podobná emoce je cítit i z daleko svižnější Feeling the Pull. Z konceptu desky se zvukem i lehce psychadelickou náladou trochu vymyká Love That Conquers.
Poslechněte si Low Rising
Poslechněte si I Have Loved You Wrong
Na přebalu cédéčka jsou vykreslené hlavy Irglové a Hansarda, spojené v zátylku. Každá se dívá jinam, přesto obrázek tvoří jasný celek s příběhem. V básni Strict Care, Strict Joy James Stephens píše: (…)Nedopusť, abychom se těmi smutnými básněmi trápili/protože básník dělá smutek krásným. Přesně tak působí i album Strict Joy.