Fotoreport: Vypsaná fixa je pořád stejně zábavná. I ve dvaceti
Svoje premiéry zažívali na výročním koncertě Vypsané fixy v Lucerně mnozí. Holčička na tatínkových ramenou zřejmě viděla svůj první koncert. Euforií nabití teenageři vyzkoušeli první stage diving. Formule se stále opakují, přesto nenudí ani ty, kdo je znají zpaměti. Zábava je to dodnes, i po dvaceti letech.
„Kopák promlouvá a vy můžete udělat osmdesátkovou atmosféru,“ vybízí publikum Márdi při písničce Zapadá Hipík. To se bez otálení, jako by s frontmanem Vypsané fixy žilo v myšlenkové symbióze, ve zlomku vteřiny přidává k tleskání do rytmu, které Lucernou zní jako bouře.
Poslechněte si Vypsanou fixu v Youradiu
Podbízivost nebo násilná snaha něčeho dosáhnout nikdy nepatřily k vlastnostem, které by tuhle pardubickou čtveřici charakterizovaly. Dáno je to ostatně historicky, protože, jak známo, hrát na nástroje se začala první verze kapely ve složení Márdi, Pítrs a Dejmal učit až za jejího běhu. Definice punku očima Vypsané fixy jde tak trochu ruku v ruce s tím, že lístky na výroční turné o dvaceti štacích dokáže vyprodat bez větší námahy. Živelné koncerty, během nichž se vlády ujímá soudržnost, na lidi jednoduše funguje. O tom, co je tak táhne, by se dalo spekulovat. Jeden faktor je ale neoddiskutovatelný: sám frontman Márdi.
Zpěvák s nikterak výjimečným hlasem ani hrou na kytaru v sobě nese křehkou uměleckou duši. Ta ale pocitům zřejmě dokáže vzdorovat, což není úplně běžné. Jako by emoce oddělovala bariéra opírající se o Márdiho veskrze optimistický pohled na život. Ten je zjevný už jenom z názvu aktuální desky Krásný smutný den (recenze).
Nejen že Márdi dokáže písničky s neradostnou tematikou podat vesele a naopak. Navíc směle realizuje nápady, s nimiž by jiné kapely narazily. Turné pojmenované Před náma hrajeme my odkazuje na jeho ideu zastoupit roli předkapely spolu s bubeníkem Pítrsem a připomenout lidem začátky i tak starými písničkami, jako je Agresivní děda, Večerníček nebo koncertní raritou Robinson. A osvědčila se skvěle; průpovídky o slavné Vypsané fixe, která za chvíli nastoupí na pódium, rozhodně nebyly trapné. Ba naopak, působily vtipně.
Epický závěr dvouhodinového koncertu se ale na rozdíl od koncertů z loňských let nekonal. Zřídka hrané písničky 33 cigaret nebo Papírová hyena sice večeru vtiskly nostalgický punc, ale k „destrukci pódia“, jakou jsme viděli při posledních dvou vánočních koncertech v Lucerna Music Baru, nedošlo. Přídavky byly spíš poslední šancí si na vlastní kůži vyzkoušet stage diving anebo třeba závěrečný circle pit, kterým skladba San Piego otřásla podlahu Lucerny tak, že se div nepropadla do Číny.
Někomu možná chyběl ze strany Vypsané fixy sentiment. Kdo ji ale zná, tuší, že bude pokračovat stejně živelně, jako vznikla, a jednou tak i skončí. Bez potřeby podléhat emocím, protože vlak jede a pojede dál.
Vypsaná fixa – 20 let
Praha, Lucerna, 17. prosince 2014
