Fotoreport: Hooverphonic do klubu obývák nepřenesli
Belgičtí Hooverphonic se po dvou letech vrátili do Prahy. Jen o pár metrů vedle, do menšího z prostorů Lucerny. Opět bylo plno, opět došlo na všechny zásadní hity, ale obývákovou atmosféru, v níž natáčeli své poslední album Reflection, se jim do klubu přinést nepodařilo.
Je to více než deset let, co vyšlo album Hooverphonic Presents Jackie Cane, jehož úvodní Sometimes patří k největším hitům skupiny. A suverénně největší ohlas si skladba získala i na včerejším koncertě v Lucerna Music Baru. Ale dařilo se i dalším písničkám, starší Eden i sbondovská Jackie Cane.
Většinu publika Hooverphonic totiž tvořily páry třicátníků, kteří svá léta rozkvětu prožívali právě na pomezí milénia, a koncert berou víceméně za sváteční záležitost, kdy si po dni v kanceláři zavzpomínají. Že by se ale jednalo o zapřísáhlé fanoušky, to se říct nedá: k návštěvě předešlého koncertu se přihlásila necelá třetina. Možná i proto byly reakce vděčné, ne však jednoznačné – texty se, kromě zmiňované Sometimes, sborově nezpívaly a šanci určit, co se bude dávat jako přídavek, taky využilo jen pár lidí.
Poslechněte si Hooverphonic v Youradiu
Kromě hitovek přehrávala skupina zejména materiál z popovější desky The Night Before a v úvodu zněly také novinky z loňské Reflection. Naživo ale příliš nepřesvědčily; materiál koketující i s rockabilly zvukem (Devil Kind Of Girl) může sice baskytaristovi Alexi Callierovi připadat zábavný, ale Hooverphonic nesedí. Jedinými silnými kousky z loňské desky tak zůstávají Ether a zejména Amalfi, která hlavní část sedmdesátiminutového setu zakončila. Je až s podivem, že se taková písnička neprosadí do manistreamovějších rádií než je Expres.
Díky dvacetiminutovému setu přídavků přišly na řadu i na starší kousky, na než si měl problém vzpomenout i sám klávesista. Na přání z publika došlo na Nirvana Blue i tradiční závěrečnou Danger Zone, s níž Hooverphonic končili i koncerty s orchestrem. Pohodový dojem už v tu chvíli nekazil ani Alex s lehce iritujícím výrazem našpulené pusy, ani ne tak úplně povedený závěr Danger Zone.
K dokonalému zážitku ale přeci jen chybělo, což bylo vidět i na publiku, které jako kdyby si koncert raději vychutnalo doma v obýváku s nohama nahoře. Navzdory driveu a dobrým výkonům kapely i vokalistů mohl dva roky starý orchestrální zážitek z vedlejšího sálu vyznít lépe. Hooverphonic ale nechali aspoň na chvíli zavzpomínat, jak zní současný belgický pop i jaké byly časy, kdy frčel triphop s Morcheebou nebo Sneaker Pimps. Právě s prvně jmenovanými můžete Hooverphonic porovnat v prosinci v Brně.
Hooverphonic
Praha, Lucerna Music Bar, 29. září 2014
