Fotoreport: Zaz dokáže všechno. Ukočírovala i studené pražské publikum
O tom, jaká je francouzská dračice Zaz naživo, bylo už řečeno hodně: že je energická, spontánní, skvěle improvizuje, zkrátka že se na pódiu narodila. To všechno pořád platí. Včerejší první samostatný pražský koncert ale ukázal, že pokud to publikum dostatečně neocení, je i sebevětší talent k ničemu.
Kdyby nebylo vyprodáno, asi by Zaz jen těžko poznala, že o ni publikum hlavního města vůbec stojí. Poté, co ze scény zmizela sympatická a nadaná Elis, si publikum přibilo ruce i nohy k podlaze. Francouzka odpálila set tradičně skladbou On ira a hned po ní bylo zřejmé, že atmosféra ve Fóru Karlín nemůže s tou, již zažila v létě (report z první návštěvy) na Colours of Ostrava, vůbec soupeřit.
Talent jménem Elis: Ukulele nosím všude s sebou
Jestli na povzbuzující popěvky reagovala tak třetina natřískaného sálu, bylo to hodně. Zpěvačka dostala z publika silnější reakci (rozuměj víc než obyčejný potlesk) jen tehdy, kdy předčítala z připraveného papíru české fráze. Čechy po první polovině překvapivě probrala vybrnkávaná Le Long De La Route, s níž se bariéra mlčenlivosti konečně prolomila. Koncert ostatně ukázal, že u tuzemských fanoušků stále nejvíc boduje první eponymní deska.
Moderní šansoniérka na sobě ale nedala znát ani sebemenší nejistotu. Neustále se usmívala, poskakovala, chvíli se zas válela po zemi nebo laškovala se spoluhráči. V poslední době se Zaz navykla vyzbrojit početnou doprovodnou kapelou a nutno uznat, že díky dechové sekci zní skladby o dost pestřeji. Chybět samozřejmě nesmí ani valcha s harmonikou, které písničkám propůjčí charakteristický zvuk. A co nezvládnou tyhle nástroje, dodělá klarinet.
Zatímco na svých autorských deskách se Zaz a hlasově hlasově drží při zemi, naživo se nebojí vůbec ničeho. Třetí cover album Paris (koukněte na recenzi) prolomilo všechny zábrany; je radost poslouchat, jaký říz a barvu má její hlas ve výškách a jak autenticky zní v úplném řevu. Zaz zvládá úplně všechno – je jedno, jestli má za sebou filharmonii, orchestr nebo jenom akustickou kytaru. Právě s ní ale kontrast křehké osoby se silným hlasem vyzní nejlíp.
Na konci koncertu si krotitelka své nevrlé šelmy (rozuměj publikum) konečně ochočila. Všechna čest, tohle byl skutečně křest studenou sprchou. Zatímco na televizní obrazovce po sto padesáté Karel Gott i Lucie Bílá předstírali, jak moc Slavíka nečekali (zpráva), Zaz vytvářela skutečně dobrou muziku. Cette journé, La fée, Les passants, Laissez-moi, to všechno a mnohem víc naservírovala schopná performerka na stříbrném tácu s mašličkou. Snad si toho zítra v Brně budou vážit o něco víc.
Zaz
Support.: Elis
Praha, Forum Karlín, 29. 11. 2014
