Filmová premiéra v Los Angeles
Minulý rok v listopadu jsem vyhrála na Evropě 2 soutěž s Twilight o lístky na světovou předpremiéru Nového měsíce v Los Angeles. Musím říct, že to byl ten nejlepší okamžik mé ...
Minulý rok v listopadu jsem vyhrála na Evropě 2 soutěž s Twilight o lístky na světovou předpremiéru Nového měsíce v Los Angeles. Musím říct, že to byl ten nejlepší okamžik mého života. Měla jsem zaplaceny letenky, ubytování a lístky pro dva. Celý tento výlet do Ameriky byl naprosto nezapomenutelný.
Bylo pondělí 16. října, už od rána jsem cítila nervozitu, neboť jsem si nedokázala ani představit, jak to bude probíhat. Lístky jsme si měli vyzvednout v pizzerii naproti kinu, vůbec jsem netušila, co se tam bude dít. Už když jsem se převlékala na večerní akci, myslela jsem, že snad raději nepůjdu. Těšila jsem se, ale zároveň jsem měla strach, ani nevím z čeho. Ta nervozita se čím dál více stupňovala s pomalu se zkracující cestou na místo. Pokoušela jsem se na to nemyslet, nepřemýšlet o tom. Říkala jsem si, že přeci jenom se na mě nikdo dívat nebude, že se ztratím v davu, ale nějak to nepomáhalo.
Kino se opravdu nedalo minout, řev bláznivých fanynek byl slyšet na míle daleko a celé ulice byly narvané k prasknutím. Naprosto šílený pohled. Najít pizzerii nebyl žádný problém, ale probít si cestu dovnitř přes dav už bylo horší. Když jsme se konečně dostali dovnitř, spadl ze mě všechen strach, neboť na nás uvnitř s lístky čekali organizátoři této soutěže, takže obavy z toho, jak vše bude probíhat, byly zbytečné. Mírná nervozita setrvávala, ale už se to dalo vydržet.
Pomalu se začali scházet i ostatní výherci z celého světa. Byli tu Japonci, Číňani, Holanďani, Belgičani, …. V klidu jsme popíjeli, jedli a venku davy šílely, přestože herci ještě ani nepřijížděli. Bylo to vtipné tam tak sedět a přes sklo se dívat na tu divočinu, která se děla na ulici. Vyvolávalo to ve mně velice zvláštní pocit. Dozvěděli jsme se, že někteří dokonce kvůli nejlepším místům hned za zábranou na ulici přespávali tři dny předem. Tomu říkám cvokárna!
V pět hodin, kdy už se pomalu začínaly sjíždět vedlejší role, jsme se šli fotit na červený koberec. Páni, to bylo něco! Museli jsme si vybojovat malou uličku vedoucí z pizzerie k zábranám, kde nás ochranka pustila přes ulici. Ani nedokážu popsat své pocity, když jsem stála na červeném koberci, všude kolem šíleli fanoušci, fotili si nás a to všechno. Neskutečný zážitek. Pak jsme se ještě na chvíli vrátili zpět do pizzerie, kde jsme museli nechat mobily a foťáky, a pak jsme s lístky vyrazili znovu na červený koberec rovnou do kina.
Prošli jsme detektorem kovů a byli jsme v cíli. Už si jen počkat na hlavní představitele, kteří se měli začít sjíždět v sedm hodin. Nádherný interiér kina, vše naprosto luxusní, pití a popcorn zdarma, ochotný personál, spousta lidí a na plátně se promítal přímý přenos toho blázince, který se odehrával venku. Lépe jsem si to snad ani představit nedokázala.
Konečně se začali sjíždět hlavní hrdinové filmu, kteří byli veku podrobeni vyslýchání reportérů a autogramiádou šílených fanynek. Nejdříve to vypadalo, že půjdou do druhého kina naproti, kde také mělo proběhnout promítání, neboť všechny limuzíny stavěli hned u jeho vchodu. Ale štěstí kupodivu stálo při mně, protože kvůli fotografům obcházeli takové malé kolečko po červeném koberci a končili všichni v sále, kde jsme byli i my. Vážně zvláštní pocit, venku všichni bláznili, jen aby na pár vteřin viděli své herecké idoly, a já tu jen tak v klidu seděla nedaleko od nich.
Myslela jsem si, že všichni budou mít místa u sebe, ale naopak byli rozsazení po celém sále, asi aby si každý někoho trochu užil. A proto bylo horší, je v tolika lidech, kteří se tu pohybovali, najít, ale nakonec se mi to podařilo a viděla jsem všechny. U některých jste si museli přidat trochu fantazie, aby jste poznali, o koho z filmu jde, ale ty nejznámější se dali poznat na první pohled.
Sice o hodinu déle, než bylo původně v plánu, se zhasla světla a na plátně se objevil velký měsíc. Skoro všichni začali jásat a tleskat a v tom pokračovali, i když pomalu mizel a místo něj nastupoval nápis Nový měsíc. Vážně jsem přemýšlela, jestli se tohle děje i u ostatních filmů.
Konečně začal film. Domnívala jsem se, že teď už bude klid, ale v tom jsem se spletla. První scéna, kde se ukázal Edward (Robert Pattinson), a snad všichni znovu ječeli. To by se ještě dalo vydržet, ale takhle to praktikovali u všech dalších hlavních mužských upírů, když se poprvé objevili na plátně, plus u Jackoba (Taylor Lautner), který byl zvýhodněn, neboť u něj ječeli ještě jednou, a to když si stáhnul tričko někdy uprostřed filmu. Vážně mě napadlo, že se snad všichni, co křičeli venku, museli přesunout sem dovnitř. Zajímalo by mě, jestli se tohle odehrává i u premiér jiných filmů.
Celých 130 minut uběhlo jako voda, zvláště když jsem měla o zábavu postaráno, neboť za mnou někdy uprostřed filmu usnul otec jedné vítězky z Číny a spal až do konce. Jen těžko šlo zadržovat smích, když se v tichu některých scén ozývalo pouze jeho hlasité chrápání. Byla to ironie, tolik lidí tam venku by za jeho místo klidně i vraždili a on film prospí, nehledě na to, že za ním sedělo pár herců.
Konec provázel dlouhý potlesk a všichni se pomalu snažili probít si cestu ven, kde stále čekaly davy lidí. Hlavní hrdiny jsem naposledy zahlédla už jen z dálky, jak nastupují do aut, protože se chytře vykradli ven těsně před titulky.
Nikdy nebudu schopná posoudit tento film objektivně, protože už ho navždy budu mít spojený s touto velkolepou událostí a bude ve mně neustále probouzet vzpomínky i pocity, jež se ve mně mísily ten večer. Byl to neskutečný zážitek, který změnil můj život a pohled na něj. Vždy budu vzpomínat.
