Fanánek ze Tří sester: Nejradši bych hrál od osmi a v deset konec, paráda
Česká hospodská legenda Tři sestry slaví letos 25. narozeniny, ke kterým sobě i svým fanouškům nadělila nové album Lázničky. Akrobatické kousky na něm ale nečekejte, Tři sestry jsou věrné svému stylu. Stejně jako pivu, bez kterého se, jak říká v rozhovoru pro Kouli frontman kapely Lou Fanánek, žádný pořádný mejdan v sokolovně neobejde. S Fanánkem jsme ale mluvili i o stárnutí, nejoblíbenější desce nebo o tom, jestli si pamatuje všechny své texty. Co myslíte?
Tři sestry vydávají novou desku Lázničky. Říkáte o ní, že se na ní žádných zásadních stylových novinek nedočkáme, přesto – je pro vás něčím speciální?
Zvláštní je pro nás tím, že jsme ji nahráli v krátkém čase, ale dlouho jsme se na ni připravovali. Vybírali jsme z jedenatřiceti písniček, což znamená asi padesátiprocentní odpad. Dost jsme se o to, co na desce nechat, handrkovali. Vždycky je ale lepší, když máte na výběr z více věcí.
Je mezi staršími deskami nějaká, ke které máte osobní vztah?
Hodně rád mám Hudbu z marsu. Tehdy, v roce 1995, jsme měli takové období nádechu, protože jsme před tím téměř nehráli. Okolo nahrávání vznikala spousta historek a následovalo takzvané nekonečné léto, kdy jsme si jako kapela nesmírně užívali.
Poslechněte si Hrábě z Hudby z marsu
http://www.youtube.com/watch?v=iSAc05dKWT0
Napsal jste už stovky textů. Pamatujete si stále všechny? Jak si hlídáte, abyste se neopakoval?
Všechny texty si samozřejmě nepamatuju. A nepamatuju si ani texty, které máme na turné, takže si s sebou vozím notebook, ve kterém mám texty uložené a občas do něj po očku nahlédnu. Někdy se stane, že do něj nepotřebuju nahlédnou vůbec, někdy se ale stane, že jsem tak utahanej a nesoustředěnej, že třeba pět písniček téměř čtu.
Nemyslím si ale, že by to úroveň mých textů nějak snižovalo. Nejde přeci o soutěž, jestli se něco naučím nazpaměť, nebo ne.
Lou Fanánek hovoří o svých textech
O Třech sestrách se vždycky mluvilo jako o hospodské kapele, spousta textů je o pití a večírcích. Změnily by se Sestry, kdyby vám – Bože chraň – někdy nějaký felčar alkohol zakázal?
To by bylo strašně smutný, ale vůbec to nechci předvídat. Jezdil by závodník poté, co by ochrnul?
Ale asi bychom fungovali dál. Upřímně, je to rozjetý dinosaurus, který navíc slušně vydělává, a byla by škoda zastavovat ho.
Pokud by se ale hrálo jen pro pár lidí a zadarmo, asi bychom nepokračovali. Vždyť děláme muziku, u které se popíjí, hraní v sokolovnách je postavené na tom, že pijou všichni, protože kdo nepije, ten by zešílel. V tělocvičnách je nahuleno, horko, od sálu až po šatny se motají opilí lidi, takže je třeba naskočit na stejnou vlnu, jinak je to neskutečný utrpení.
Jak je se vztahem ostatních členů kapely k alkoholu. Kalí po koncertech všichni, nebo někdo radši utíká za svou starou?
Hrajeme asi šedesát sedmdesát koncertů do roka, z některých se vracíme hned domů, alespoň dva z nás ale pokaždé „zaholdujou“. Občas ale máme výjezdy na Moravu, kde musíme spát, protože je to daleko. A to si dá do nosu celej soubor. A že by někdo zdrhal za svou starou? To jsem ještě nezažil. Domů se spěchá spíš tehdy, když jsme unavení nebo když se hraje v půlce týdne a druhý den máme povinnosti. O to hezčí je pak ta Morava.
Dá se v alkoholickém opojení psát? Stalo se vám, že jste vyplivnul celý text mezi pátým a šestým pivem, nebo na to musíte být odpočatý a čerstvý? Máte nějaké slogany nebo refrény, které jste ráno po vydařeném večírku našel poznamenané na tácku v kapse a pak použil do hitu?
Nepoznamenávám si nic, i když je fakt, že v hospodě nebo jen tak v životě se člověk občas doslechne kuriózní věci, ze kterých pak vznikne nápad. Ten se ale musí sepsat za normálního stavu. Mírné alkoholové opojení nebo zbytkový alkohol ráno nevadí, ale napsat text v hospodě nedokážu. Jednak by mě psaní vytrhovalo z hospodského děje, a potom – já píšu na počítači. Navíc se na každý text musím tak hodinu v kuse soustředit.
Před časem Sestry přišly s písní opěvující vaši kamarádku oštěpařku Barboru Špotákovou, která vyhrála olympiádu. Letošní národní šílení okolo rychlých bruslí Martiny Sáblíkové vás k nějaké písni neinspirovalo?
Neinspirovalo. Některá média to celé zkreslila; my jsme se na Barboru nenalepili potom, co vyhrála Olympijské hry. Znali jsme se s ní už asi dva roky před tím, fandili jsme jí a já jsem někde řekl, že když Bára vyhraje, složíme ji písničku. Že na to má a že už si chystám noty. Písničku jsem udělal hned, do čtyř dnů byla vylisovaná na cédéčku.
Martina Sáblíková sice jezdí jako šílenec, jelikož ji ale neznáme, tak se tímhle směrem vůbec nepouštíme.
Čtvrtá sestra, písnička o úspěchu Báry Špotákové
Kromě textů pro Sestry jste napsal taky texty ke spoustě muzikálů. Neláká vás napsat něco na vlastní libreto?
Zatím nemám tak nosné téma. Muzikály se často píší na motivy historických témat a libreto autor dodělává s režisérem… Úplně původní téma jsem zatím nevymyslel, takže ne.
Sestry občas přijdou s nějakou předělávkou zahraniční písně obdařené vaším textem, je o tom i celá sesterská píseň Zkomoliny. Jak si písničky, které přetextujete do češtiny a zpíváte s kapelou, vybíráte? Máte nějakou, kterou už dlouho chcete udělat, ale ještě k tomu nedošlo?
Žádnou takovou teď nemáme. Předchozí covery vyplynuly z toho, co jsme poslouchali v mládí nebo co nás zrovna bavilo. To byl příklad Iggyho Popa a písničky Beside You; koupili jsme si tehdy Iggyho desku American Caesar, na které tahle skladba je, a udělali verzi Konec Bulla Máchy. Líbila se mi i písnička Candy, teda Venda. A před tím jsme přezpívávali naše vzory UK Subs, Dead Kennedys… Jsme už docela stará skupina, takže by to na desku coverů vydalo. Bylo by to zajímavý!
Poslechněte si Konec Bulla Máchy…
… a originál. Iggy Pop a Beside You
Tři sestry slaví 25 let. Budete hrát, co to půjde, a umřete na pódiu, nebo si jednoho krásného dne řeknete, že už je čas na houpací křeslo a hry s vnoučaty?
Žádná kapela nemá plán, že skončí, až bude jejím členům padesát nebo až kapela oslaví třicet let. Dokud to funguje, tak to má smysl. Jednak se u toho bavíme, a pak chodí i lidi, takže máme interakci.
Myslím si, že tyhle věci jsou hodně ovlivněný ekonomicky. Jen o málo mladší kapely, který hrajou zadarmo, mají doma peklo. Pod tlakem rodin a manželek jsou přinucený na koncertování rezignovat, protože musí investovat do kytary, zesilovače, tahaj´ se po nocích a ještě z toho nic nemají.
To v našem případě odpadá, takže my si toho našeho koníčka, kalení a hulákání po nocích, můžeme před partnerkami a dětmi zdůvodnit. Pokud to tak bude i dál a pokud nám vydrží zdraví, není nutné stahovat kalhoty. Jasně, časem prořídnou koncerty a člověk vyžaduje lepší zázemí, ale pokud máme dobrej zvuk a příjemnou backstage, pak to jde.
Za sebe bych si přál, abychom hrávali dřív, protože mě hraní od deseti večer ubíjí. Vím, že rocker by měl ožívat v noci jako zombie, ale já to tak nemám. Já bych nejradši hrát od osmi, v deset konec a paráda.
Poslechněte si Vendu…
http://www.youtube.com/watch?v=uWuSlsj5ggE
…a Candy
http://www.youtube.com/watch?v=zah7-rxBYnk