Ewa Farna: Vypálenou desku nepodepisuju

Zpěvačka Ewa Farna letos maturuje a hlásí se na práva. Ráda by studovala obor, který má - na rozdíl od hudební branže - nějaká pravidla. V osmnácti už má ale jasno v řadě dalších věcí; baví ji knihy Václava Havla, chce si začít psát vlastní texty a do budoucna plánuje založit hudební vydavatelství. Že si lidé její desky stahují z internetu? To Ewě nevadí. Jen je nesmějí přinést k podpisu.

Nedávno ti vyšlo DVD 18 live, které se natáčelo na brněnském koncertě. Mění se tvoje publikum, anebo roste s tebou?
Roste se mnou, zároveň ale přibývají noví fanoušci, mladší i starší. Je fajn, že se prolomil stereotyp a že starším lidem není trapné na můj koncert dorazit. V Brně jsem ale v publiku viděla i lidi, kteří byli na mém úplně prvním koncertě.

Ty si pamatuješ tváře fanoušků?
(Ewa se rozzáří). Jasně, pamatuju, znám je jménem! Je to můj fanklub, který se mnou všude jezdí. Delší dobu jsme se teď neviděli, a když jsem si uvědomila, jak jsme spolu vyrostli, měla jsem úplně slzy v očích.   

Na desku jsi zařadila také písničky, se kterými jsi jako malá holka začínala, třeba Měls mě vůbec rád. Nevadí ti v osmnácti letech zpívat skladby, které vznikly pro Ewu-školačku?
Vůbec ne, deska jsem pojala částečně retrospektivně, takže chápu jako samozřejmost, že na ní zhodnotím, co jsem prožila. Zrovna písničce Měls mě vůbec rád vděčím za mnohý úspěch i fanoušky, takže bych byla sama proti sobě, kdybych ji nezpívala.

Jasně, ale je přeci přirozené, že zpěváci se posouvají, chtějí zpívat nový repertoár. 
Určitě, i z toho důvodu měníme aranže. Je ale třeba myslet na to, že fanoušci si zaplatili lístek a přišli zapařit na to, co znají. Podle mě je blbost hrát si něco pro sebe, to můžu dělat doma v koupelně. Mám tu písničku ráda, chtěla jsem, aby se z ní stal singl, tak si přeci nebudu sypat popel na hlavu.

Loni v létě ti bylo osmnáct. Jezdí s tebou na koncerty pořád ještě táta?
Ne, přestával se mnou postupně jezdit už v sedmnácti. Začal mi důvěřovat. Má přeci jen svoji práci a další dvě děti.  

Máš za sebou management a do loňského roku i velkou podporu rodiny. Podařilo se jim ochránit tě před kiksy, které muzikanty na běžně potkávají na klubových koncertech?
Je pravda, že díky týmu jsem měla problémy jen minimálně. Ale vzpomínám si, jak jsme jednou hráli na náměstí. Zazpívala jsem tři písničky a vypadl proud. Přede mnou plno, lidi bučeli. Mezi slzama jsem na ně křičela, že se jim alespoň podepíšu; dvě hodiny jsem se pak opravdu podepisovala, ale v tu chvíli jsem byla fakt nešťastná.

Mezi aktuální „osmnáctkou“ a poslední českou řadovkou Virtuální máš ještě polskou desku Ewakuacja, která dostala po šesti týdnech platinovou desku. V Polsku jsi nedávno hrála v seriálu, získala jsi tam také několik hudebních cen. Čím to, že máš u sousedů v tomto  směru výrazně větší úspěch než v České republice?
Ewakuacja je vlastně polská Virtuální s několika novinkami od polských autorů, mezi jinými je tam i písnička, kterou jsem posléze přepsala do češtiny a premiérově ji zařadila na nové DVD… A čím to? Popravdě nevím.
Možná zafungovalo to, že jsem do Polska přišla starší, roli ale hrají také předsudky. V Polsku na vás lidi přijdou, protože vás slyšeli v rádiu a líbilo se jim to, tady chtějí všichni vidět, jak se „ta malá vytáhne“. Hudební kultura v Polsku je v tomhle směru úplně jiná.  

V Polsku se také na rozdíl od České republiky mohutně protestovalo proti ACTA, kontroverzní mezinárodní dohodě, která má postihovat internetové pirátství. Vadí ti, když si lidé stahují tvoje desky?
Pokud nejste Madonna nebo Lady Gaga, prodejem desek nebo DVD se neuživíte, takže podstatné dneska je, že se vaše hudba k lidem dostane. Podepsání ACTA by pro muzikanty mělo být jako že plus, ale já to nevnímám tak černobíle; díky internetu přeci existuje spoustu kapel, o kterých se jinak nemáte jak dozvědět. To, že si někdo stáhne moji desku, je podnět k tomu, aby zašel na koncert, což je pro mě zásadní.

Mám ale jednu zásadu – vypálenou desku nepodepisuju. Její koupí interpreta přeci jen alespoň z principu podpoříte. A podle prodeje se v neposlední řadě určuje, jestli vám někdo vydá další desku… Je to začarovaný kruh.

V současné době se chystáš na maturitu a na zkoušky na právnickou fakultu. Proč zrovna tam?
Je to kontra svět k hudbě, právo má na rozdíl od hudební branže řád a zároveň mi dává široké spektrum možností. Já vím, že se tam nedostanu, ale chtěla bych to zkusit. Motivuje mě to k učení, hrozně mě baví se v tomhle směru bičovat.  

Ewa Farna a její krajané Charlie Straight z Třince

Hlásíš se do Varšavy i do Prahy, kam bys raději?
Do Prahy. Mám tu tým, kapelu, zázemí, mohla bych se víc věnovat hudbě. Navíc potřebuju fungovat ve městě, které mi dává možnost projít se a nasávat atmosféru. Prahu miluju. Varšava je spíš město pro byznys, které kvůli tomu, co ji potkalo za války (silně ji poničilo bombardování), nemá tolik historických památek. Navíc bych tam vlastně byla sama, z gymplu (Ewa studuje gymnázium v Českém Těšíně) nejde do Varšavy skoro nikdo. Ale uvidíme, budu ráda, když mě vůbec někam příjmou.

Mluvila jsi o tom, že až ti bude osmnáct, založíš si firmu, která bude spravovat všechny tvoje aktivity.
Hodně jsem si o tom četla a rozhodla jsem se, že se založením firmy počkám. Jednou na ni ale určitě dojde, ráda bych totiž měla vlastní vydavatelství. Chtěla bych zkusit podporovat mladé kapely, vydávat jim desky.

Jaké jsou tedy tvoje plány pro nejbližší měsíce, pro dobu po maturitě?  
S kapelou budeme hrát na festivalu České hrady, na to se strašně těším. Taky bych ráda zkusila napsat nějaké písničky; řada lidí mi vyčítá, že jsem jenom interpret, ale já taková být nehodlám být, do budoucna určitě počítám s tím, že si texty napíšu sama. 
Ostatně na DVD 18 live už jeden můj text je, k písničce Sama sobě. Chtěla bych lidem dokázat, že těch šest let na scéně nebyla náhoda.

V roce 2011 moderovala Ewa Farna s Tomášem Klusem hudební ceny Anděl, poté spolu začali chodit. Nyní už je Ewa zase sama, na Tomáše ale nedá dopustit

Na konec rychlý dotazník. Lady Gaga, nebo Madonna?
Lady Gaga. Rozhodně.

Lyže, nebo snowboard?
Haha. Spíš asi to, v čem jsem si jistější; lyže.

Sukně, nebo kalhoty?
Kalhoty. Nejradši tepláky.

Čeština, nebo polština?
Zpívaná polština, mluvená čeština.

Oblíbený spisovatel?
Mám ráda Václava Havla, moc se mi líbilo Odcházení a třeba i Antikódy věnované Jiřímu Kolářovi. Nedávno jsem dočetla Na Chesilské pláži od Iana Mc Ewana, bavilo me, jak na sto dvaceti stránkách rozvedl to, co by se vešlo na dvacet. Ale teď čtu hlavně hrozně moc povinné četby.