Erik Truffaz 4 Tet – velice silný zážitek
Francouzský trumpetista Erik Truffaz, původem Švýcar, potvrdil zvěsti o svých úžasných živých vystoupeních. On a jeho skupina vystoupili včera večer se svým hudebním programem před publikum Akropole, která se při této příležitosti zcela naplnila. Jazzová formace rozjela skoro dvouhodinovou, plynulou a zábavnou nu-jazzovou jízdu.
Téměř padesátiletý jazzman přijel bez svých stálých hostů na studiových albech, čili bez zpěváka Mounira Troudiho a rapera Nyou, což zprvu možná mohlo vyvolat u některých přítomných lítost, ale ta při úvodní skladbě musela ustoupit radosti z poslechu. Třebaže je hlasový doprovod zejména u hip-hopově laděných skladeb skvělou věcí, na včerejším koncertě jeho absence vůbec nevadila. Aranžmá skladeb díky tomu dávala větší prostor improvizaci a divák se tak mohl zaměřit jen na instrumentální virtuozitu hudebníků.
Nejznámější Walk Of The Giant Turtle
http://www.youtube.com/watch?v=Ku47l0kcGzg&feature=related
Jako základní stavební kámen koncertního repertoáru 4 Tetu tvořily skladby z jednoho z nejznámějších alb Walk Of The Giant Turtle a posluchačstvo na tento výběr reagovalo velmi spokojeně. Po pomalejším úvodu zahrála skupina chytlavou, rockově zabarvenou King B a od té chvíle sál ožil. Samozřejmě i v tomto případě chyběla elektrická kytara. Kytarové party zastoupil syntetizátor, ovládaný klávesistou Patem Mullerem. Následovaly skvěle zahrané minimalistické skladby, ve kterých hutnou basovou linku jemně doprovázelo bicí (na ně hrál Mark Erbetta), v určitých momentech zazněla i decentní trumpeta Truffaze, nebo klávesy. Takové trip-hopové, někdy dokonce až dubové úseky byly doslova pohlazením pro sluch, kvůli silné base vlastně i pro tělo. Truffaz a kolega na elektrické piano dokázali pomocí elektroniky ve správných chvílích deformovat a prodlužovat zvuk svých nástrojů, stávalo se tak neuměle a neprvoplánově, zkrátka bylo jasné, že je to jen přirozenou součástí celku. Jestliže ale zohledníme fakt, že všichni vystupující hráli na živé nástroje, není využívání elektronických efektů v jejich případě zrovna lehkou záležitostí. Kvarteto však bylo precizně sehrané a přechody k elektronice a následné vystupování z ní probíhalo plynule a nenuceně. A nepotřebovalo k tomu žádného dýdžeje, jenž by obsluhoval mixážní pult (tedy když nepočítáme zvukaře).
Neméně úchvatná oddechovka Siegried
Každý muzikant dostal v závěru prostor pro improvizované sólo. Všichni svými výstupy rozproudili dav před pódiem, ale lidem se nejvíce líbilo sólo basisty Giulianiho. Dokázal z především doprovodného nástroje dostat nápadité bluesové a funky kreace, při kterých jste zkrátka nemohli jen nečině stát a přihlížet. Muzikanti se po halasném podporování v průběhu individuálních partů nacházeli v očividné pohodě a skladbami se v tu chvíli opravdu bavili. Bubeník Mark Erbetta pak ukázal smysl pro humor, když vybídl ke komunikaci přítomné publikum pomocí, abych tak řekl, velmi originálního beatboxu a mimiky. Ale hle, konec srandy, skupina bez varování spustila drum and bassový nářez. Koho štve monotónnost na koncertech, měl se dostavit včera do Akropole.
Kdo má rád nu-jazz, tak to pro něj musel být jeden z nejsilnějších zážitků tohoto roku. I když, to vlastně není docela přesné. Není třeba škatulkovat: každý, kdo má jen trochu rád hudbu, musel být nadšen. Dnes neexistuje mnoho jiných hudebníků, kteří dokáží hrát tak, jako to předvádí Erik Truffaz a jeho band.
