Dva světy – kovbojové a komunisti

Představte si dům, obývaný zasloužilými členy KSČ, kde se najednou přistěhuje nějaký Američan a otevře si noční podnik, kde mejdany končí až nad ránem. O střetu takto odlišných světů vypráví dokumentární film Jessicy Feastové Kovbojové a komunisti.

V baru White Trash Fast Food                 Foto myspace filmu

Děj je pouze situován místo někam do pražského předměstí do bývalé východní části Berlína. A tady v jednom z domů v poklidné ulici, kde dřív fungovala klasická socialistická restaurace, otevřel Američan Wally Pots podnik White Trash Fast Food a okolo tohoto nového podniku se kupí podivné existence všeho druhu – Američané, hledající intelektuální svobodu a nové podněty, travestiti, umělci, kuchaři, ale hlavně milovníci divokých mejdanů, končících nejdříve v pět ráno. Na druhé straně pomyslné barikády stojí starousedlíci, bombardující místní úřady a policii neustálými stížnostmi na hlučnost „cizího elementu“.
Dokument Jessicy Feastové je komponován jako paralelní sledování osudů obou znepřátelených stran. Tyto oddělené monology se pak v jeden moment režisérka snaží změnit na opravdový dialog – snaha je však marná. Horst Woitalla, hlavní představitel komunistické osádky domu, sice souhlasí, že do podniku jedinkrát vkročí, aby viděl na vlastní oči, proti čemu vlastně bojuje, ale pak si tam jen vystrašeně objedná „zápaďácký“ hamburger a za moment zase zmizí ve svém bytě.
Oběma stranám je v dokumentu věnován stejný prostor. V některých momentech až zamrazí, například když komunistická část domu chválí výhody bývalého režimu, zvláště proslov pana Horsta u památníku Berlínské zdi patří k silným momentům filmu, kdy síla komunistické propagandy vyhřezne s nebývalou silou.

Charaktery z obou stran

Wally a jeho kámoš Wolfgang

Styl mluvy obou stran je velmi odlišný. Němečtí starousedlíci jsou podmračení, neustále si stěžují – jak vidno, kyselé zachmuřené obličeje zdaleka nejsou českým specifikem. Naproti tomu američtí přistěhovalcipůsobí uvolněně, vesele, hlučně, ale na druhou stranu si i uchovávají větší odstup a filmařku si tolik nepustí do svého intimního prostoru. Ačkoliv tato úvaha může sklouznout ke generalizaci, právě tyto rysy odlišnosti bývalého „západního“ a „východního“ světa jsou velmi typické.

Stará vs. nová realita
Jde tedy o klasické téma nekonvenčnosti versus zkostnatělosti, v tomto případě zkostnatělosti podpořené komunistickou ideologií, a také se jedná o střet odvahy a zbabělosti – komunistická frakce neřeší nic osobně, pouze posílá stížnosti na policii.Je to zajímavá sonda do života jednoho domu, a s trochou nadsázky lze říct, že tento dům kdesi ve východní části Berlína tvoří paralelu k soužití ve větším prostoru – ukazuje realitu postkomunistických zemí, kde na jednu stranu přežívá bolševické myšlení, na druhou stranu zde bují pestrobarevná a divoká „nová realita“.
Divácky sympatičtější jsou rozjuchaní, svobodní Amíci, kteří hledají v současném Berlíně nové možnosti. Pan Horst Woitilla ve svých až po prsa vytáhlých kalhotách na kšandách proti nim vypadá  právem jako nerudný páprda. Ale ruku na srdce – chtěli byste mít pod svým bytem diskotéku?

Kovbojové a komunisti
2007, Holandsko/Německo, 64 minut
Režie: Jessica Feast