Dům s kostlivci ve skříni a skvělým Krobotem
Film Dům mladé slovenské filmařky Zuzany Liové představuje podruhé v krátké době v hlavní roli Miroslava Krobota. Jeho minimalistické herectví bylo skvělým základem Aloise Nebela a sedí i tentokrát - ve snímku, který vypráví, jak těžké je komunikovat s vlastní rodinou, když si každý člen představuje rodinné štěstí jinak.
Dům se točí kolem postavy dominantního otce Imricha (Miroslav Krobot) a jeho dcery Evy (Judit Bárdos), jejichž komplikovaný vztah se táhne celým filmem.
Otec pro svou dceru zarputile staví dům vedle toho svého. Je to už druhý rozestavěný dům na pozemku, ten předchozí měl patřit starší dceři Janě, se kterou ale Imrich poté, co v mladém věku s partnerem otěhotněla, přestal komunikovat. Není proto divu, že Eva tajně sní o práci au-pairky v Londýně, kam chce hned po škole odcestovat 
a nechat rodinné křivdy za sebou.
Generační střet dvou naprosto odlišných životních postojů, touha najít svůj vlastní hlas a vymanit se z malosti slovenské vesnice – to jsou jen některá témata, jimiž se slovenský Dům zabývá. A s ohledem na filmovou řeč komorního psychologického dramatu se jimi zabývá poučeně, poctivě i soustředěně.
Režisérka Zuzana Liová má pro komorní psychologické vyprávění cit. Všechny postavy v sobě dusí něco, co jim nedovolí pohnout se z místa. Týká se to jak otce v podání charismatického Miroslava Krobota, který veškeré své cíle projektuje do dokončení „nedokončitelného“ domu, tak i matky (Taťjana Medvecká) a obou dcer, každé v odlišných životních etapách.
Scénář Liové dobře pracuje se symbolikou, především s ústředním motivem stavby domu. Základní pocit rozdělanosti a tím pádem nedokončenosti se vztahuje nejen ke stavbě domu, ale i k nevyřešeným rodinným konfliktům a neschopnosti komunikace uvnitř odcizené rodiny s kostlivci ve skříni na rozdávání.
Zádumčivost snímku samozřejmě sedí výkonu Miroslava Krobota, který je ve svém hereckém minimalismu naprosto přesný. Jeho postava je divácky velmi nepřístupná, Krobot jí však dokáže vdechnout dojem opravdovosti a skrytého citu.
Svou roli zvládá i představitelka Evy, i když je to právě její „coming-of-age“ dějová linie, která ve výsledku táhne za slabší stéblo. Románek s učitelem je sice podán decentně, i tak to ale občas vypadá, jako by jen vycpával stopáž.
Liová se občas neubrání ani jednoduchým obrazům „naštvané hrdinky utíkající do kopce“ nebo „hrdinky vztekle plácající do svého milence“, což by mohly být kapitoly z knihy „101 filmových klišé spojených s postavou revoltující teenagerky“.
Slovenský film nemá v našich končinách velkou tradici, někteří zlí jazykové dokonce tvrdí, že slovenský film neexistuje. Nevím, jestli je Zuzana Liová výjimkou potvrzující pravidlo, její Dům ale každopádně vrací víru v lepší zítřky slovenské kinematografie. Není to bez výhrad, ale i tak se jedná o výrazný a hlavně překvapivě vyzrálý hlas současné filmařské generace. Že by se nakonec nad Tatrou opravdu blýskalo na lepší časy?
P.S.: Film byl pro česká kina předabován ze slovenštiny do češtiny. Ruší to míň než byste čekali, slovenský originál si v podstatě připomenete jen při záběrech na slovenské nápisy na obchodech. I tak je ale smutné vidět, že kontakt se slovenštinou ztrácíme i ve filmu.
Dům (Dom)
Režie: Zuzana Liová
Slovensko, český dabing, 97 min.
Hrají: Miroslav Krobot, Judit Bárdos, Taťjana Medvecká, Ester Geislerová, Marek Geišberg, Marián Mitaš, Lucia Jašková a další
Premiéra v ČR: 20. října 2011