Dredaktorka Pavla bloguje: Díky bohu za opileckou nesmrtelnost!
V prostoru se orientuju nanejvýš špatně, i když jsem střízlivá. Možná je to tím, že odmalička trpím kinétozou. Jinými slovy: Musím si brát Kinedryl i při sedání na dětského houpacího koně. A co te-prve, když piju alkohol! Jak ale víme, štěstí přeje připraveným a hlavně opilým.
V sobotu jsem přišla domů trochu víc společensky unavená, načež jsem nějak neustála vítání našeho pitbula. Teď mám naraženou ocasní kost (čtěte kostrč) a trošičku popálenou ruku od kamen. Kdybych byla střízlivá, vezou mě určitě do nemocnice s trojitou frakturou lebky, zatímco za námi by nám dramaticky hořel dům jako v klipu od Eminema.
Tohle opilecké štěstí je možná v rodině. Můj strýc a jeho kolo byli dva dny nezvěstní. Pak ho nějaký další opilec našel spát v hlubokém příkopě. Přestože byla docela zima a on spadl z velké výšky, spinkal tam zdravý a spokojený jako ožralé mimino. I se svým kolem.
Jak je to možné? Mám na to jediné vysvětlení. Bůh má možná rád všechny ty pánbíčkáře, asexuály a šprty vyskytující se v kostelech, klubovnách a knihovnách. Ďábel však drží ochrannou ruku nad idioty, opilci a rozpustilými šprýmaři, kteří mu za to na oplátku v nonstopech a bordelech předvádějí parádní divadýlko. Takže, pane Rohatý, někdy je to trochu bolestivé, ale díky!
