Dnes je každá deska ve výprodeji, tvrdí dva členové The Prostitutes

Skupina The Prostitutes vydala nedávno svoji druhou desku Hometown Zombies. Nejen o ní a o netradičním způsobu její distribuce, ale i o nových členech a plánech do budoucna jsme si povídali s kytaristou Martinem Destroyerem a bubeníkem Lukem Santiagem po jejich koncertě na festivalu United Islands of Prague.

Vaše druhá deska Hometown Zombies vyšla jako příloha časopisu Filter. Jak to po pár měsících hodnotíte? Neomlátil vám to někdo o hlavu?
M: Pár lidí se o to pokusilo, ale vlastně nám neměli co omlátit. Za jeden měsíc jsme prodali skoro šestinásobek odhadu, co bychom prodali, kdyby ta deska vyšla klasicky.
L: Taky to nebylo jenom nějaké CD v kartónu, ale regulérní deska s bookletem a obalem. Většinou nerozbitým.
M: Častý argument odpůrců byl, že je to výprodej. Jenže dneska je výprodej vlastně jakýkoliv prodej desek. Když chceš dát CD za nějakých sto padesát nebo dvě stě korun, při dnešních prodejích tím nemáš šanci pokrýt náklady na studio, producenta a vůbec všechny výlohy, které s deskou máš. Když dáš album za tři kila, jsi buď blázen, nebo velká firma. Takže když se rozhodnout pro výprodej, tak mi přijde lepší vyprodat jedenáct tisíc desek než vyprodat dva tisíce.

A dá se teď deska někde koupit?
L: Teď je to normálně v krámech za sto pade, anebo na koncertech.
M: A zároveň je už i v mezinárodních obchodech na internetu.

Jak jste vlastně věci na desku vybírali?
M: Měli jsme nahrané demo, třicet sedm nápadů v různé fázi rozpracovanosti. Z toho vznikla selekce třiadvaceti věcí, co jsme dali producentovi Dušanovi Neuwerthovi. Sami jsme si udělali shortlist toho, co si myslíme, že na desku patří. A Dušanův výběr se víceméně shodoval s naším, a to i v případech, kdy jsme neměli dost odvahy k přesvědčivému tvrzení. To nás dost nakoplo. Jen Boom měl Dušan pod čarou, ale přesvědčili ho, že na desku určitě patří. Nakonec na ní jako muzikant udělal sám snad nejvíc ze všech skladeb na desce.

Nechcete víc využívat pro distribuci písniček internet, nebo zůstanete u klasických desek?
M: Máme v hlavě projekt Poeova Havrana. Adrian by to recitoval a my bychom k tomu udělali doprovod, spíš řeknu zvukový než hudební. Vlastně by to byla rozhlasová hra a určitě by vyšla jenom na internetu. Jinak věříme, že klasické album má pořád smysl. Přišlo mi ale třeba sympatické, když Bloc Party vydali taneční singl Flux a dali ho jenom na internet, a limitovaný singl nevyšel na žádné řadové desce, protože to byl úplně jiný styl, než Bloc Party normálně hrají.

V poslední době se s vámi na pódiu vyskytuje navíc robot a za Šmityho občas zaskakuje za basou někdo jiný. Proč?
M: Robota WD 40 sestrojil Stanley Povoda, což je konstruktér robotů. Nabídl nám, jestli ho chceme za velmi výhodných podmínek přijmout do kapely. Udělali jsme to, robot se spolupodílel na skladbě Unfaithful Sinclair a od té doby je členem The Prostitutes. A se Šmitym se to má tak, že my všichni máme vedle kapely přes den zaměstnání, ale on jako zvukař pracuje po večerech, když máme stát na pódiu. Takže jsme sáhli po dvou hostech, co s námi budou hrát, když Šmity nemůže. Jsou to Dušan Neuwerth a Adam Vopička z Fake Tapes.
L: Oba přišli, dali si dvě zkoušky a šli na to.

Podívejte se na robota WD 40 v akci

Zkoušíte jezdit do zahraničí. Myslíte si, že to má smysl, že se můžete v Evropě prosadit?
M: Smysl to asi má. Teď jsme byli třeba na Wave-Gotik-Treffen v Lipsku. Hráli jsme jako první na hlavní stage, lidi přišli a třeba čtyřicet z nich znalo i texty.
L: Připadal jsem si jako ve filmu Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, když hrají pro ty motorkáře. V Lipsku to zas byli takoví ti gotičtí bubáci, latex, číra, okované suknice.
M: A pak hraješ Leave It Like It Is a tihle hejkalové a divoženky s tebou zpívají refrén.
L: A po koncertě se rozpoutala skoro bitva o cédéčka a vyprodal se skoro všechen merchandise. Smysl to tedy určitě má a navíc je pro kapelu hrozně zdravé podívat se někam ven. Vyvětráš se a je to výzva.
M: Takže víme, že i venku fungovat můžeme. Druhá otázka zní, jestli je to technicky a finančně realizovatelné. Šmity teď jezdí zvučit s americkou kapelou Black Lips. Hrají třeba šedesát koncertů za dva měsíce a dostávají pravidelnou, ne moc velkou denní gáži, která v pohodě vystačí, když je ti dvacet a nemusíš nic řešit. Kdybychom my chtěli tohle udělat, musíme koupit barák, sestěhovat tam naše rodiny, aby se ušetřilo na nájmu, a všichni budou jíst špagety s kečupem.

Podívejte se na videoklip písně Leave It Like It Is

Před kterou zahraniční kapelou, která letos přijede nebo už tu byla, byste si chtěli zahrát?
M: Mým snem by asi mělo být zahrát si před Yeah Yeah Yeahs, před Morrisseyem nebo před Primal Scream. A asi by i šlo toho nějak dosáhnout. Ale když budeš hrát před Primal Scream, fakt si naběhneš, protože to je tak dobrá kapela s tak dobrými písničkami, že tam budeš navíc. Pokud budeš hrát před Yeah Yeah Yeahs, nepotkáme se náladou. A budeš-li hrát před Morrisseym, který má militantní a uzavřenou komunitu fanoušků, budeš tam za idiota. Takže si myslím, že je to hrozně dvojsečné, a moc mě to ani neláká.
L: Radši si koupíme lístky a půjdeme si užít Morrisseyho koncert, protože se taky nechceme celý den stresovat vlastním hraním. A hlavně nám to ani nic nedá, ty velké skupiny ti nedovolí mít pořádný zvuk, a jsi vedle nich v podstatě amatérská kapela. Takže to srovnání pro tebe dopadne špatně.

Co plány do budoucna? Bude nová deska, nebo třeba DVD?
M: DVD neplánujeme, třetí deska bude určitě. Teď cestuju do Berlína, kde mám schůzky s nějakými labely a s distributorem. A hlavně jedu do Hansa Tonstudia ohledně budgetu případného natáčení, protože podle mých informací to není o tolik dražší, než natáčet v Čechách. A to by bylo velký, protože tam nahrávali třeba Iggy Pop, David Bowie, Brian Eno nebo Nick Cave.

A producentem bude zase Dušan Neuwerth?
M: Já bych chtěl.
L: Já bych taky chtěl, otázka je, jestli bude chtít on točit s námi. Občas hází hlášky, že už vlastně vůbec točit nechce.
M: Ale dělá to dobře. Nejhorší je, když si kapela s producentem hned po dotočení domluví, že další desku udělají zase spolu. To je stejné, jako si po pionýrském táboře měnit adresy s tím, že si budeme psát. S Dušanem to byla spolupráce na Hometown Zombies a ta spolupráce je uzavřená. A je možné, že se znova naváže. Ale taky můžu v Berlíně potkat Daniela Lanoise nebo Briana Ena a pak těžko budeme vysvětlovat Dušanovi, že nějaká dohoda neplatí.

Luk Santiago
Bubeník skupiny The Prostitutes, vlastním jménem Lukáš Přikryl, se narodil v roce 1978 v Praze. K hudbě se dostal přes poslech otcových vinylů s Bobem Dylanem, Johnnym Cashem, The Cream a The Beatles a docházku do pěveckého sboru. Už od puberty hraje se svým bratrem Martinem; například ve skupinách Noční Provoz, Angličáky a The Radios. Od roku 2004 působí ve skupině The Prostitutes, se kterou vydal dvě desky: Get Me Out Of Here (2006) a Hometown Zombies (2009). Vystudoval klinickou a toxikologickou analýzu a pracuje jako státní inspektor v oboru farmacie.

Martin Destroyer
Kytarista skupiny The Prostitutes, vlastním jménem Martin Přikryl, se narodil v roce 1974 v Praze. Pracoval v Českém rozhlase a v rádiu Limonádový Joe, od roku 1997 do roku 2006 působil v reklamních agenturách. Od roku 2006 jako člen dua Mods režíruje reklamy a videoklipy. S bratrem Lukášem byl před The Prostitutes v kapelách Noční Provoz, Angličáky a The Radios. Od roku 2004 hraje se skupinou The Prostitutes, se kterou vydal dvě desky: Get Me Out Of Here (2006) a Hometown Zombies (2009).