Django Django zvou na výlet do vesmíru i domorodé vesnice

Baskytarista Jimmy se zasnoubil, bubeník a producent založil label, klávesista koupil dům, oženil se a stal se otcem. K natáčení nového alba Born Under Saturn si pořídili lepší aparát než prvně použitý padesátilibrový mikrofon a zvukově se posunuli z ložnice na pódia. Samé dobré zprávy provázely skupinu Django Django před vydáním studiové dvojky - a skrze album je víceméně předávají dál.

„Neděláme složitou avantgardní hudbu. Je přístupná. Skládáme písničky, protože chceme, aby se lidi bavili.“ Pro leckoho zbytečné plýtvání slov. V kontextu Londýňanů Django Django ale důležitá věta pro pochopení krok-sunů kapely, ukotvené na hudební mapě těch posluchačsky atraktivnějších krajin.

První polovina citace prozrazuje něco o charakteru tvorby metaforicky vytesané do podoby antické sochy, která se vystavuje na přebalu nové desky Born Under Saturn. Onu zvukovou přístupnost ovšem v žádném případě nelze zaměnit s nadbíháním nebo laciností. Django Django každou ze třinácti skladeb balí do zajímavého zvuku – těmi nejúdernějšími nástroji jsou, stejně jako na eponymním debutu, samozřejmě perkuse a nově i roj počítačových cvrčků, vyjících vlků, ropuch, vesmírných tvorů, pracovně pojmenovaných jako kraftwerkové. Spojením těchto dvou zdánlivě nesourodých zvuků se britským muzikantům podařilo stvořit mikrosvět mezi hymnou domorodé živočišnosti, neznámými horizonty vesmíru a mimozemskou civilizací.

A právě tento svébytný meziprostor je tím nejkouzelnější na celé nahrávce. Jeho typickou zvukovou kulisu nejpřesněji ilustruje píseň Found You. Zatímco na debutu oslavovali Django Django cizokrajné ozvěny úderů kokosových půlek, tady tiskne hudbe osobitý ráz zvuk řehtačky. AVibrations zase vzdává hold dvojkombinaci elektroniky a původních nástrojů.

„V osmdesátkách byla tendence psát temné věci, ale pak v Manchesteru vznikla houseová scéna, která vzkazovala: kašleme na to, postavíme si vlastní svět. I my chceme naší hudbou lidi unášet někam jinam,“ vysvětlila slyšitelný optimismus svých děl skupina. Odkazy recenzentů na madchesterské Happy Mondays tak nejsou mimo. A už vůbec ne při poslechu druhé vypuštěné písně Reflections s nepředvídatelným a naprosto odzbrojujícím vývojem od elektroniky raných Digitalism po psychedelické sólo saxofonu. Mistrovská práce.

Povzdechy na dím, že se kapela od debutu zase tolik neposunula, vysvětlíme, pokud se vrátíme k druhé polovině úvodní citace. Django Django si uvědomují, že nedílnou součástí skládání hudby a jejího úspěchu je účast posluchačů, a to od načrtnutí kostry alba po sdílený koncertní zážitek. Jistě jsou rádi, že první deska dostala nominaci na cenu Mercury, což ale odpovídá jen zlomku zájmu o kapelu. Proč tedy uhýbat z cesty? Můžou mít snad po třinácti debutových písničkách fanoušci dost?

První polovina Born Under Saturn sborově kvílí NE, ta druhá jen decentně přikyvuje. Django Django hýří nápady hudebních géniů. Ne, nemají jich sice tolik, aby je nemuseli o pár stop dál recyklovat, na letních festivalových tancovačkách hipstrů ale budou jistě lákat nejvíc.

Django Django – Born Under Saturn
Vydavatelství: Because Music
Seznam skladeb: Giant, Shake and Tramble, Found You, First Light, Pause Repeat, Reflections, Vibrations, Shot Down, High Moon, Beginning to Fade, 4000 Years, Break the Glass, Life We Knew